Zapomenutý dáreček

Tahle historka se u nás na Vánoce vypráví, co se pamatuju. Jejím autorem je strejda Roman, který s námi už bohužel několik let slavit vánoční svátky nemůže. Ale i přesto si ji každý rok stále dokola vyprávíme a z plna hrdla se smějeme…

Strejdova maminka měla ve zvyku schovávat každému obdarovanému alespoň jeden dárek místo pod stromeček někam do bytu. Dříve je prý schovávala i venku, ale od té doby, co se musel strýčkův tatínek plahočit pro svou oblíbenou lahvinku červeného vína až do zasněžené kůlny, a tam se pro jistotu rozhodl zůstat až do rána a svůj dárek vypil až do dna, od té doby schovávala všechny dárky jenom do bytu, maximálně před vstupní dveře. Pod stromečkem vždycky nechávala obálku se strohou nápovědou. Například ze slov: Bílá, voda -  jste museli vyluštit, že dárek se schovává v koupelně obložené bílými dlaždičkami.

Hledání dárků byla tedy docela legrace. Někdy se sice Štědrý večer protáhl až dlouho do noci, protože ne vždy byl obdarovaný tak bystrý a paní domu zásadně další nápovědy nedávala, ale i tak se to všem líbilo. Toho roku byla schovávačka docela jednoduchá. Všichni už svůj dárek našli, i když hledání hlavy rodiny se neobešlo bez pořádného klení, protože kýžený dárek se skrýval na lustru, takže si tatínek musel přinést z komory štafle.

Strejda byl poslední, komu dárek ještě chyběl. Jeho nápověda zněla: jídlo, nahoře. Prošmejdil tedy všechno, co mělo něco společného s jídlem: spíž, sklep, kuchyň i půdu, na které se sušily křížaly, ale nikde nic. Když nahoře, tak nahoře, řekl si a zajel dlouhým smetákem až nahoru na kuchyňské skříňky. Abyste rozuměli, vrchní část skříněk byla tak vysoko a tak špatně dostupná, že se tam neutíral prach ani při velkém úklidu.

Strýc tam tedy zašťáral a světe div se, vypadl na něj malý zelený balíček. Strýc zajásal a vítězoslavně vpochodoval s balíčkem do obýváku. Ale jeho maminka se tvářila všechno, jen ne šťastně. Vypadala spíš, jako by právě zahlédla ducha. Když se jí ptali, co se děje, vykoktala: „To není ten dárek!“ Strýc nechápal, byla na něm přece jeho jmenovka a nápověda taky seděla. „No, to je totiž dárek z loňska,“ dodala na vysvětlenou. Teď zase pro změnu vypadal naštvaně strýc. Pravda, tenhle dáreček byl zelený a maminka letos balila do modrého. Ale vloni přece svůj dárek našel, nebo ne? Ticho trvalo ještě pár vteřin, a pak se strejdova maminka z plna hrdla rozesmála: „To jsem tě dostala, co? Cha cha cha! Netrvalo dlouho a smáli se všichni. Na tyhle Vánoce opravdu hned tak nikdo nezapomene!

Notburga

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10