Za 3 měsíce jsou tu Vánoce

Někdo tomu říká Santa, Ježíšek, Mrazík a bude to zase tady. Někdo se na svátky vánoční těší, jiného mrazí v zádech z rodinných povinností, obíhání obchodů, návštěv příbuzenstva a shánění dárků. Já si nyní vzpomínám na Vánoce roku 1989. Byly krátce po sametové revoluci.

Už od jara jsem sháněla bony, abych rodině mohla koupit dárky, po kterých dlouho toužili. Na Vánoce jsem jezdila domů, kde se sešla celá rodina. Moje maminka, i když v té době byla vážně nemocná, vygruntovala celý byt. Vyprala záclony, umyla okna a s bráchovou pomocí dokonce i vymalovala. Cukroví bylo pečlivě naskládané v krabičkách, vánoční stromeček byl vzorně nastrojený. Vše bylo připraveno na bezchybné a veselé Vánoce. Věci se záhy začaly vyvíjet úplně jinak.

Chtěli jsme setkání oslavit společným přípitkem. Jako jediný muž, ujal se láhve sektu bratr. Sekt vystříkl přímo na čerstvě vymalovanou stěnu. Hysterický výstup mé maminky utnula až večeře, s níž naštěstí přišla i lepší nálada. Na vytoužený rituál předávání dárků jsem se těšila hlavně já, protože jsem strávila jejich výběrem dlouhé hodiny. Jaké však bylo mé rozčarování, když maminčinu fešáckou bundičku oblékl jen bratr, bratrovy nové džíny padly sestřenici a tetina šála, kterou jsem sama pletla, se hodila mamince.

Nakonec nikdo nezůstal bez dárků. Když i toto drama dobře dopadlo, chtěli jsme zapálit na stromečku svíčky i prskavky. Vzápětí vzplanul stromeček, začaly hořet záclony, oheň padal i na maminčin koberec. Byla to hrůza... Můj duchapřítomný bratr vzal hořící stromeček a vyhodil ho z okna. Nebýt jeho, asi by v místnosti vše shořelo. Rada: nestresujte se úklidem, vánočními nákupy. Užívejte si každé chvilky s lidmi, které máte rádi. Nikdy nevíme, jestli to není naposled. Maminka zakrátko zemřela. Dnes už to beru s nadhledem. Dárky kupuji nebo dělám už od jara...