"Nevíte co na Vánoce? Přijďte k nám, u nás si vyberete!"
Když slyším tenhle slogan, musím si vzpomenout na loňský rok. Přesněji na Vánoce loňského roku. To jsme se seznámili...
Bylo tehdy den před Štědrým dnem a já si s hrůzou uvědomila, že nemám dárek pro babičku. Vyrazila jsem tedy do nejbližšího supermarketu. Tam jsem obcházela regály sem a tam a zase tam a sem, a pak už i tam a tam a sem a sem, ale pořád jsem nemohla na žádný ideální dárek narazit. Co já jí jen dám? Bloudila jsem uličkami, některé už jsem znala téměř nazpaměť.
Najednou
jsem za sebou uslyšela: "Slečno, už chvíli se na vás dívám a připadáte mi
jako myška v labyrintu, která nemůže najít cestu ven." Otočila jsem se a z
posledních sil se usmála (nikdy jsem si neuvědomila, jak je návštěva
supermarketu vyčerpávající – jak by taky nebyla, když hodinu a půl chodíte
a chodíte). Za mnou stál muž, přesněji mladík, mohl být tak v mém věku. Sympaťák
na první pohled. A jak jsem později poznala, tak první dojem neklamal. "Hledám dárek pro babičku,"
prohodila jsem, aniž bych čekala, že se mi dostane rady. Pro muže je však
typické to, že problémy se snaží řešit a já před něj problém nastolila.
"Tak pro babičku, říkáte, nebojte, něco vymyslíme." Vykulila jsem na
něj oči, což jsem si hned uvědomila, v duchu si vynadala za svůj přihlouplý
výraz, a snažila jsem se zase tvářit "normálně".
"Já jsem
třeba babičce koupil vlnu na pletení... " "Moje babička bohužel
neplete." Tak by se jí dala koupit třeba forma na pečení. "Bohužel moje
babička ani nepeče." Tak co by řekla dárkovému balení kávy? "Ani
kávou by nebyla nadšená, kávu nepije." Chudák hoch chrlil jeden nápad za
druhým a já musela všechny odmítnout.
"Tak co ta vaše babička vlastně
dělá??"
"Uklízí, jezdí na hory a do cukráren, chodí do divadla."
"Aha, základní indicie tedy máme, můžeme pokračovat dále. Jinak škoda, že
nehledáte dárek pro sebe, přišel jsem na jeden moc krásný, který by udělal
radost... tedy alespoň mně," řekl a šibalsky se usmál.
"Jakýpak?" zeptala jsem se ze zvědavosti. "Daroval bych vám sebe, na zkoušku, na jeden den... kdybych se jako dárek osvědčil, klidně byste si mě mohla ponechat i dále..." Rozesmála jsem se. Tak takový dárek jsem ještě nikdy nedostala. "Tak dobře, navrhovaný dárek by se mi i líbil, ale! Mám ráda překvapení, takže dárek musí být zabalený." "Nebojte, všechno bude, dárek dostanete dnes večer v osm hodin před kinem. A jako bonus obdržíte i dárek pro babičku..." V duchu jsem si sice říkala, že je to ode mě hloupost, nechávat koupi dárku babičce na někom jiném, ale kývla jsem. Přinejhorším dám babičce nějaký dárkový balíček, který zabalím zítra ráno.
A ptáte se, jak to dopadlo? Babička dostala divadelní kukátko (měla radost, neboť to předchozí se jí rozbilo) a já dostala dárek, který se mnou bude trávit i letošní Vánoce. Sice nevím, jestli i letos přijde omotaný balicím papírem se stužkou kolem krku a nápisem na čele: Jen pro tebe, ale i tak za něj budu vděčná.
Habaďúra - čtenářka
ChytráŽena.cz