Vánoce za dveřmi

Slyšíte?
Už klepou, že neslyšíte? Tak si přidejte ouško ještě blíže, tak, už je slyšíte?

Ptáte se koho, nebo co?

No přece Vánoce, advent, Mikuláše, zvonečky, svíčky, pohodu, svátky. Prostě cokoliv, co si představíte při představě toho, co za příštích pár týdnů nastane.
A myslím si, že svátky vánoční jsou blíž, než bychom čekali.
Například u nás…

…..včera u nás napadla kopa sněhu a po dlouhém roce jsme opět vytáhli sáně, oblékli oteplováky a vyrazili za zimním dobrodružstvím. Také máme za sebou stavbu prvního sněhuláka, který ovšem neměl dlouhého trvání, neboť první sníh je ještě hodně mokrý a moc se nám to nedařilo. Ovšem tvářičky dětí se vybarvily mrazivou červení, očka zářila jako alabastry a úsměv od ucha k uchu zdobil líce.

Měli jste vidět štěstí na dušičce mé dcerky, že už konečně ten Martin na bílém koni dorazil, že cestou nezabloudil a že ten snížek dovezl.
„Já jsem ti to, mami, říkala, vidíš, že přijel,“ říkala mi nevěřícně, kroutíc hlavou, ruce v bok.

Přání pro Ježíška máme už dávno odeslána. Každý den jsme kontrolovali, zda si to Ježíšek už konečně vzal, a když jsem dopis zapomněla odnést a dcerka ho další den našla, to bylo pláče, že tu Ježíšek ještě nebyl, že jsem si honem napsala na ledničku, že „to“ mám jako vzít a schovat. Uf, příště si musím dát větší pozor.

Co se týče vánoční výzdoby, tu už pomalu, pomaličku chystáme. Tedy, chystá dcerka, bude mít za úkol vystřihnout vločky a nalepit vánoční papírový řetěz.
Momentálně se chystáme na Mikuláše s čertem.

Dcerka se učí básničku o čertovi, kterou jsem jí vymyslela. I když to pro ni zase tak strašné nebude (aspoň doufám), strach bude mít určitě z čerta, to je jasné, a jako každý rok básničku stydlivě vyhrkne a uteče ke mně. Ale pro syna, pro něj to bude konečně zážitek. Minulý rok mu to bylo ještě všechno jedno, návštěvu Mikuláše s čertem prospal a prokřičel, protože byl ještě hodně maličký. Letos si Mikuláše s čertem určitě užije (jak jinak než křikem, ale možná se pletu - nechám se překvapit)

A právě po Mikuláši pro nás začíná ten pravý adventní čas, čas zaplněný pečením, krášlením, vymýšlením a zdobením.

Každý týden bude něco. Každou zapálenou svíčkou, každou další adventní nedělí budeme blíže tomu očekávanému času, na který čeká spousta dětských tváří s nadšením, a spousta dospělých tváří s rukama umouněnýma od mouky, od perníkového těsta, mokrých od vytírání, umývání a drhnutí. Prostě jako Popelky.

A až zvonek zacinká a dětem zbude z adventního kalendáře poslední čokoládové okýnko, všichni usedneme k tomu svátečnímu stolu plni očekávání, přání a nových možností, a konečně si vychutnáme právě ten kouzelný den, potažmo večer, kdy zazářivši první hvězdička na nebi nám dá vědět, že kouzlo vánočních svátků je tady. A my plni sváteční nálady otevřeme dveře do kouzelného pokoje provoněného jehličím, prosvíceného vánočním stromečkem a naplněného ozářenými dárky pod ním.
A budeme si přát jediné: Pokoj lidem dobré vůle.