Sousedka Kateřina je šikovná, umí péct vynikající vánočku, cukroví má prvotřídní, dalo by se říct, že je univerzální všeuměl. Jen jedinou vánoční záležitost neumí, a to je kupování dárků. Divila se, jak to děláme u nás a říkala, to přece není žádné překvapení, když každý tuší, co dostane. Marně jsem jí říkala, že my v tom vidíme to kouzlo, že si něco přejeme a pak máme radost, když se nám přání vyplní.

Všude to chodí jinak a každý má to své za jediné, u sousedů je dost rušno a po svátcích jsou všichni spíš rozčarovaní než spokojení.
Kateřina kupuje dárky takové, jaké se líbí jí a moc nedbá, jestli se obdarovanému budou zamlouvat stejně. Takže tchyni koupila sexy svetřík, i když by spíš uvítala věci do kuchyně a sestře filmy na DVD, přestože raději čte knihy atd.
Po Vánocích udělá výpad do obchodů a vrací dárky zpět, každý rok se děje to samé, ale stejně si nedá říct. Myslím, že jejich rodinu Kateřina coby Ježíšek skutečně překvapuje, ale bohužel nemile. Každoročně říká, že se letos s dárkama určitě trefí a všichni budou spokojení.

Těším se na Vánoce dlouho dopředu a dárky kupuju průběžně, aby se jich na konci roku sešlo hodně a nadílka byla
bohatá. Naslouchám přání členům rodiny a snažím se zapamatovat i sebemenší drobnost, zmíněnou jen tak mezi řečí. Děláme si radost navzájem a je to moc milé.

Myslím, že jsem letos byla hodná a tak mi Ježíšek něco hezkého nadělí. Abych mu to ulehčila, tak říkám do "éteru" třeba už v červnu (pochopitelně když je rodina u toho) co by se mi hodilo. A aby Ježíšek nemusel tak běhat a shánět, tak ho zároveň naviguju přes pomyslné nebe, kde konkrétní věc mají. No a aby Ježíšek náhodou na něco v tom množství nezapomněl, tak mu napíšu hezký a dlouhý dopis, který dám do ozdobné obálky a dám za okno. Ježíšek opravdu všechno vidí a skutečně dopis zanedlouho zmizí a tak se můžu těšit, že dárky, které si přeju, i nejspíš dostanu.

Dopisy píšeme v rodině všichni a posíláme je přes okenní poštu Ježíškovi. Děláme to léta, nejenom děti, ale i dospělí, každý přece chce dostat ten svůj vysněný dárek.

Můžu říct, že nám tento způsob vyhovuje a ještě se nám nestalo, že by někdo dostal nevhodný dárek, který by ho nepotěšil a musel se dokonce vracet.
Komické třeba je, když na procházce v březnu vidíme za výlohou něco hezkého a řekneme, to by nám mohl Ježíšek nadělit.
Líbí se nám to těšení a taky to motivuje děti, aby byly hodné. Nejen týden před Vánoci, ale pořád, protože Ježíšek se dívá pořád, že?