Přiznám se, že jsem zimu nikdy neměla ráda. Dokonce ani ne sníh a zábavu na něm. Nesportuji, naši mne nikdy nevedli k lyžovaní, bruslila jsem jen jednou ve škole a nebavilo mne to. Proto jsem toto období víceméně přežívala. Když se narodily děti, vše se změnilo. Musela jsem s nimi chodit na procházky, ony se radovaly z maličkostí a chtěly dovádět - koulovaly se, sáňkovaly, blbly ve sněhu a byly šťastné.
Pomalu jsem si začala brát zimu na milost. Už mi tak nevadilo být venku, hlavně, že děti byly spokojené a já tedy taky. Nechtěla jsem, aby dopadly jako já a měly ze zimního období trauma už od podzimu. Tak jsme vyrazily s kamarádkou na hory. Už tím, že děti byly nadšené, jsem se začínala těšit i na to lyžování. Myslela jsem - dám děcka do školičky a já si u svařáku budu povídat s přítelkyní. Ale nakonec vše dopadlo jinak - začala jsem se také učit lyžovat.
Nadšení dětí bylo nakažlivé. A tak jsem si i já s kamarádkou půjčila lyžařskou výstroj a přihlásila se do kurzu pro začátečníky. Sice mne to stálo hodně peněz, ale nelituju. Mohla jsem pak předávat zkušenosti dětem, které lyžování bavilo, ale potřebovaly (stejně jako já) trénovat. Mně šla líp teorie, jim praxe. Hlavní ale bylo, že jsme si to všichni užívali! Nyní je klukovi 8 a dcerce 5 a oba jezdí lépe než já. Pro mě je však nejdůležitější, že mě naučily mít rády zimu.
Zkuste se na vše dívat dětskýma očima, užívat si maličkostí, rozhlížet se kolem a zkoušet vše nové. I to, o čem jste si mysleli, že nezvládnete nebo by vás to nebavilo. Prostě to nejdřív zkuste, a pak se uvidí. Samozřejmě mám stále raději léto, jen už nepanikařím v září kvůli nadcházejícím měsícům. A to vše díky dětem. Děkuju. Zuzana. P.S. Někomu pomáhá i pobyt u moře v teple. já to ještě nezkoušela, i když o tom každý rok sním. Vymlouvala jsem se vždy na finance, ale ono to je nakonec stejně drahé jako pobyt v Krkonoších s permicí na vlek.
Zuzkadas - čtenářka
ChytráŽena.cz