Oprášené vánoční příběhy

Vánoce jsou časem vzpomínaní. Může to být vzpomínaní veselé i smutné. Vánoční vzpomínky patří vždy k těm nejzajímavějším. Jsou to právě ony, které z každého lidského osudu utkají výjimečný příběh. Já jsem se rozhodla Vám přiblížit příhody, které mi nejvíce utkvěly v paměti.

Ještě jako dítě jsem na půlnoční mši způsobila menší pohromu. Po vydatné štědrovečerní hostině jsme byli v kostele, a protože bylo na mši mnoho lidí, stáli jsme těsně jeden vedle druhého. Když jsem si klekla, cítila jsem, jak se mi žaludek začal zvedat. Ani jsem se nestačila vzpamatovat a jeho obsah byl na
kabátě té paní, co klečela přede mnou ...

Jednou jsme skoro upražili kapra na pilinách. V kůlně, kde se ho otec pokoušel usmrtit, se mu vyklouzl a skončil v kupě pilin. Dobře se v nich vyválel a měl je až pod šupinami. Skončil jako pochoutka pro drůbež.

Nikdy nezapomenu na křtiny mého synovce. Měl je právě na Štědrý den. Když jsme vcházeli do kostela, pršelo. Po obřadu kmotra s malým v náručí a nic netušící, udělala pár kroků a ... Nohy ve vzduchu a synovec, naštěstí
dobře zachumlaný, smykem pryč od něj. Všechno se totiž změnilo na jednu velkou skluzavku.

Na naše první společné Vánoce s manželem hrozilo, že je strávím v nemocnici. Děťátko, které jsem čekala, si žádalo již od samého začátku zvláštní péči. Uprosili jsme lékařku, která nakonec dovolila manželovi, aby si pro mě na Štědrý den přišel. Nemohla jsem se dočkat společných Vánoc prožitých v kruhu mých nejbližších a ještě k tomu s prvním děťátkem pod srdcem.


Společná večeře, zářící stromeček a zářící oči manžela a rodičů... V novém roce jsme měli dostat byt. Rodiče nám darovali pod stromeček krásné pohárky. To už do toho vašeho nového bytu, dodali. Chtěli jsme si z nich připít. A jak jsem je naplněné nesla na tácku z kuchyně do obýváku, najednou - třesk! Spadla jsem a ze šesti pohárků zůstaly pouze dva kusy. Již 36 let si s manželem vždy na Vánoce připíjím právě z těchto dvou pohárků.
Připomínají nám první společné Vánoce a chvíle, kdy jsme toužebně čekali na našeho syna.

Tento příběh nám vyprávěla blízká příbuzná. Jak mladá dívka z lazů a chudé rodiny bez otce, chodila sloužit do vzdálené vesnice. Stalo se, co se nemělo stát. Dívka se zalíbila, až z tohoto vztahu se mělo narodit dítě. Otec se k otcovství nehlásil. Její přísná matka, která se sama starala o sedm dětí, ji vyhnala.

A tak mladá dívka celé měsíce přežívala u kmotry, dokud se nenarodil těsně před Vánocemi chlapec. Srdce přísné matky změklo a pozvala svou dceru i s dítětem ke štědrovečernímu stolu. Velká rodina bez otců ji znovu přijala. Až po třech letech se svobodné mamince přihlásil otec dítěte z vážené rodiny.
Po sňatku se "vánočnímu" chlapečkovi narodilo ještě pět sourozenců.

 Vánoce jsou vždy krásné a vždy něčím výjimečné. Alespoň v mém případě.