Můj první pes u vánočního stromku

Můj úplně první pes, tedy spíše fenka, byla německá boxerka jménem Babeta. Kdo má či měl někdy doma  boxera, ví, že  jedinci  tohoto plemene  jsou až na výjimky přátelští, temperamentní a velmi  hraví.
 
Naše Babeta byla typickým představitelem své rasy, a navíc zvíře stále při chuti, v podstatě na cokoliv.
 
Přišly naše první Vánoce se psem. Nějak jsme ještě nedokázali odhadnout, čeho je takový pes schopen.
 
Koupili jsme stromeček a já jakožto nejmladší člen rodiny ho začala zdobit. Zdobila jsem způsobem, jak jsem byla zvyklá. Začala jsem skleněnými baňkami a nakonec navěšovala čokoládovou kolekci, která ležela na podlaze, a ze které jsem vybírala jednotlivé figurky k dekoraci stromku.
 
Babeta u zdobení nebyla, ležela v kuchyni, kde hlídala maminku při vaření, tedy spíše její hrnce. Já jsem přerušila zdobení stromku, protože jsem měla telefon ( tenkrát ještě byla pouze pevná linka), zavřela jsem za sebou dveře, ale zbytek kolekce nechala na zemi s tím, že stromek po telefonátu dozdobím. Telefonát  trval snad jen 5 minut, ale to úplně stačilo k tomu, že Babeta urychleně opustila kuchyni a vnikla do pokoje tak, že si otevřela dveře a bleskurychle sežrala zbytek čokoládových figurek.
 
Jakmile jsem zjistila ztrátu zbytku kolekce, fenka byla okřiknuta, vytahána za kůži na krku, že tohle příště nesmí a já si v duchu vynadala, že jsem kolekci lépe nezabezpečila. Nicméně se celá rodina z této události tenkrát nepoučila. Jako prvochovatelé jsme byli naivní, že když je pes okřiknut a vyhubován, tak že příště se podobné činnosti vyvaruje.
 
Postavili  jsme  strom na stůl i s navěšenými figurkami, kterými jsem stačila ozdobit strom před likvidačním příchodem Babety. Fena opravdu v naší přítomnosti byla naprosto vzorná. Absolutní nezájem o čokoládu. No nezájem trval jen do doby, kdy jsme opustili na chvíli byt. Za naší nepřítomnosti fenka očesala  figurky  tak šikovně, že stromek ani nestrhla na zem, a navíc po sobě uklidila i staniol do koutu místnosti. Čokoládu obrala pouze do výše, kam  dosáhla, takže na vrcholcích stromku ještě zbytek kolekce visel.
 
Po téhle akci jsme už zcela sundali ze stromku těch několik zbývajících  figurek. Druhý den jsme se rozprchli za svými záležitostmi z domova a Babetu ponechali pár hodin samotnou doma. Jako první z rodiny jsem se vrátila já. Po vstupu do domu mi už bylo jasné, že fenka něco vyvedla, protože nepřišla vítat. Ležela provinile pod válendou a sledovala, co nastane. Když jsem  totiž  vešla do místnosti s vánočním stromkem, tak se mi zastavilo srdce nad spouští, kterou jsem uviděla. Stromek byl svržen ze stolu, baňky rozdupány a řetězy natrhány na malé kousky. Po odeznění šoku ze zpustošeného obýváku samozřejmě nastal mazec.
 
Od té doby jsme všechny Vánoce již trávili bez stromečku, pouze s půlkmenem pověšeným na zdi, do kterého byly navrtány otvory a zasazeny  větve.Tato forma půlstromečku byla naprosto bezpečná a koneckonců i ekologická.