Moje protistresovka

Tak a je tady – prosinec… Už od listopadu mě každoročně díky chmurnému podzimu přepadá pochmurná nálada.  A bude samozřejmě hůř.  Zas začne ten kolotoč – nákupy,  úklid, pečení cukroví po nocích, honička, blázinec a mezitím vším se s úsměvem a v pohodě věnovat dětem. Jak já si každý rok přeju - usnout v září a probudit se až 24. prosince! 

Ráno s dětmi  nazdobit stromeček, pak  jít  na procházku, tam postavit pořádnýho sněhuláka a po cestě domů házet  i s tatínkem (o to bych ho přece nemohla připravit), do sněhu andělíčky.  Doma potom už  jen přichystat  štědrovečerní  večeři, která se mezitím sama uvařila. Po večeři, jen co Ježíšek zazvoní zvonečkem, rozbalit dárečky, které se samy objevily pod stromečkem, a pak, plná dojmů z té krásné vánoční atmosféry, společně s manželem pozorovat  radostné záblesky v očích našich dětí u rozbalování dárků.  S pocitem šťastné euforie spolu popíjet vínko a zobat cukroví, které se nějakým zázrakem samo upeklo a objevilo na stole. No nebyla by to krása? Ale zpátky na zem, žádný spánek se samozřejmě nekoná a konat nebude. No ani by to nešlo, vždyť co by si  v tu dobu tady počala ta moje 2 štěstíčka?

Sluníčka moje – pětiletý chlapák Jája a skoro tříletá princezna Barunka. Páni, vždyť já vlastně díky nim ty Vánoce miluju…Takže žádný spánek, hezky obrnit nervy a připravit se na ten třítýdenní maraton. Ona to nebude zas taková hrůza, taky s tím nadělám...

Zítra už je Mikuláš, musím zavolat našim, kdy že se to k nim máme dostavit. Mamča letos pozvala Mikuláše i s čerty až k nim domů, tak jsem vážně zvědavá, co na to maloši.  Nijak velkou radost z toho nemám, ale mamce se dost těžko odporuje. Snad nebudou čerti moc nahánět hrůzu. Dost velký horor už je tu cestu k našim absolvovat. Zas  budu  s dětmi proklouzávat mezi hloučky puberťáků a za výbuchu petard  prchat tomu třeskutému mumraji. Když mi kdysi poprvé práskla petarda u nohy, chvíli jsem pak měla tik i při zapálení neškodné vánoční prskavky.

Za 5 dní už jsou Vánoce. Ani to moc nebolelo, nevím proč se vždycky dopředu zbytečně stresuju. Cukroví už je v krabicích na balkoně, dnes v noci  jsem finišovala při zdobení.  Dárky skoro všechny už pobalené, tak jen ještě nějaké poslední nákupy. Hlavně na ty svíčky ať nezapomenu...

Jo, a hlavně umýt schody! Už třetí den mám službu a ta Beránková na mě pokaždé tak blbě čumí, si asi myslí, že nemám nic jinýho na práci, než denně piglit schody!  Aby se nezbláznila, baba. Půjdu je umýt raději hned po obědě, jak dám malou spát...  Jasně, přesně tak to udělám.

Barásek hezky spinká, Jája si v kuchyni  kreslí, paráda, můžu jít na to.

„Jájo, hezky si maluj a já jdu umýt schody. Neboj se, budu jen na chodbě a dole u sklepa, kdyby se malá vzbudila, hned na mě zavolej, ano?“

„Ano maminko.“

„Tak fajn, já jdu a buď tady hodnej.“ Pro jistotu se ještě ujišťuju: „Nebudeš se tady bát?"

„Nééé, běz, běz,“ blahosklonně mě prcek propouští.

Ufff,  konečně. Schody už se lesknou, zametla jsem i sklep a splkla s Beránkovou, která  samozřejmě špízovala a hned se tam objevila na kus řeči, aby si mohla mou práci hezky zkontrolovat. Ale ani mi to moc nevadí, není zas tak špatná.  Kdo ví, jaká budu  na stáří já.  Jen by nemusela být tak ukecaná, už jsem docela nervózní. Ta malá teda dneska pěkně dlouho spí…

„…No, máte pravdu, paní Beránková, ale já už opravdu musím běžet!"

Potichoučku otvírám dveře, všude je ticho. Je to dobré, říkám si. Až  před dveřmi kuchyně, jako bych slyšela nějaké šplouchání, nebo co...

„Jéžišmarjá!!!"

 Na židli přisunuté ke dřezu stojí  Jarda, oblečený v pláštěnce a umývá nádobí.  A samozřejmě, že není sám, má velkou pomocnici. Barunka sedí na dřezu, nožkama šmudlá vodu v nádobí  a drátěnkou vehementně drhne hrnek. Je celá nahatá, jen na hlavě má kulicha. Kuchyň je samozřejmě zaplavená. Po prvotním šoku se válím smíchy na zemi v té spoušti  a nemůžu přestat.  No a ti moji dva malí opičáčci se  za chvíli válí vedle mě, a  Barunka skanduje: „to je šlanda, to je šlanda..."  A já si uvědomuju, že fakt je.  Že celý předvánoční humbuk je vlastně sranda, když mám takovou úžasnou protistresovku, jako jsou moje děti.  A že miluju svoje děti, miluju Vánoce a  miluju celej svět.

Roryska - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10