Malý vánoční zázrak

Taky máte kolikrát pocit, že se na Vánoce dějí zázraky? Já Vám o jednom vánočním zázraku napíšu, chcete?

A měli se rádi a moc toužili po miminku. Ona pracovala jako zdravotní sestra a moc si přála malý uzlíček, takový ten hrášek, co v bříšku zašimrá stejně tak, jako zatřepotání motýlích křidélek.

Ne, že by se nesnažili takový hrášek malinký stvořit, ale nějak se nedařilo, vždycky jako kolikrát předtím je navštívila "tetička z Ruska", jak s oblibou říkával on. A ona plakala do polštářů.
Měsíce plynuly jeden po druhém a každý končil stejně. Ona už nebrečela, jen si vždycky povzdechla, nějak na to všechno rezignovala. A blížil se čas adventní.

V práci honička, malování pokojů, každodenní „dřina“ úklidu po malířích, která byla propletena službami a nočními směnami. Z práce se ona vždy vracela celá unavená, a ani trošičku se jí nechtělo péct, či se nějak jinak zapojit do zkrášlování bytu. Byla ráda, že nespí s otevřenýma očima.

Když už ta její únava trvala delší dobu a i ona sama si všimla, že je asi něco špatně, nastal Štědrý den a s ním i denní služba v nemocnici. Naštěstí to byla služba jednoduchá a pohodová. Zvládla ji s úspěchem, i když během dne byla asi třikrát na toaletě a po všem jídle se jí zvedal žaludek. Byla moc ráda, že směna končí a že ji čekají volné dny, kdy si - konečně - odpočine.

Stromeček doma zářil a pod ním byly dokonce dárečky. Oba se na sebe usmáli, a jelikož ona byla unavená, šli spát.

Další volné dny strávila v posteli. Únavou nemohla ani vstát a přece hned po svátcích musela opět do práce. Malíři jim tam nadělali zase pěknou paseku, takže se všechny chopily díla a dodělávaly, co nestihly.

Ona si cestou domů z práce koupila těhotenský test, tak že by přece jenom? Kroutila hlavou a nemohla uvěřit.

Doma se na něj stále dívala. Mám a nebo nemám? Možná ukáže to, co chci, možná se pak budu usmívat, možná budu ten nejšťastnější člověk pod sluncem, říkala si a byla v ní malá dušička, když odkládala použitý papírek na stůl.

Jak tak čekala na výsledek, zazvonil telefon a ona musela odejít. Na ten proužek papíru si vzpomněla cestou. Jen si povzdechla, tak výsledek se dozvím až večer. Byla tak netrpělivá!

Sledovala ručičky hodin, posouvala je kupředu, popoháněla vlak, skoro utíkala ke svému bytu a netrpělivě otevírala dveře. Ležel tam, tam, kde ho nechala. Nezouvala se, byla netrpělivá a zvědavá k prasknutí. Jen koutkem oka nahlédla, byly tam, byly tam dva, honem hledala krabičku. Co to znamená, co to znamená, když jsou dva? Jak to tam je vůbec psáno, je to chyba, je to... našla krabičku. Píšou dva když……když…..když je to těhotenství!

Další den hned ráno zašla na gynekologii a tam její radost potvrdili.
Z téhle malé radosti, kterou ihned sdělila svému muži v příjemné restauraci u sklenice vínka, tedy ona vínko neměla, se nedlouho po té narodila radost ještě větší, ženského rodu. Taková, která překoná všechny ostatní radosti. A za pár let přibyla i radost druhá a to rodu mužského .

Nyní ona s manželem strojí stromeček pro své děti, chystají výzdobu a jsou rádi za každý úsměv svého dítěte.

Už nepláče do polštářů, už je tou nejšťastnější osobou na světě.