Letí k nám Ježíšek

Když byla dcera malá, chodili jsme na Štědrý večer vyhlížet z oken Ježíška, jestli už k nám letí. Vždy jsme já nebo manžel dceru zabavili a ten druhý šel potají nanosit dárky pod stromeček v obývacím pokoji a nenápadně zazvonit, jako že Ježíšek už přišel.

Jednou, to byly dceři asi 3 roky, stála u okna a volala: Ježíšku, nezapomeň na nás. Soused stál náhodou vedle na balkoně, v té tmě nebyl vidět, slyšel to a odpověděl: Už letím.... V první chvíli jsme se vylekali všichni, ale dcera byla šťastná a nadšená.

Začala stále dokola opakovat: Ježíšek mě slyšel, Ježíšek mě slyšel a už k nám letí.... Jen my s manželem jsme poznali, kdo je  náš Ježíšek.

Po letech - to už bylo dceři asi 15 let, na tuto vtipnou historku u nás soused při kávě vzpomínal a když odešel domů, dcera se mě zeptala: To byl opravdu soused? A byla viditelně zklamaná.

Zřejmě tomu chudák celou tu dobu věřila, že jí tenkrát Ježíšek odpověděl, i když jsme jí před nástupem do 1. třídy vysvětlili, že Ježíšek není, ale že je hezké, když si na to dospělí hrají.



Autor: etyp

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10