Čert v paneláku

Tenkrát jsme ještě bydleli v paneláku, takže bratříček byl malý, asi čtyřletý. Mně bylo asi tak 11 let. Byl Mikuláš a já jsem moc chtěla, aby viděl bráška čerta a Mikuláše.  Tatínek byl ještě v práci, a tak bylo jasné, že pokud něco nevymyslím, najdeme jen košíky plné sladkostí na balkóně od Mikuláše, ale čerta neuvidíme. A tak jsem dostala nápad.

Domluvila jsem se s kamarádkou a její maminka mi půjčila černou paruku, přidělala mi rohy, ocas, půjčila mi starý kabát, začernila mi tváře uhlím a ze mne byl čert k nepoznání. Kamarádka byla snědší pleti a byla hezký Mikuláš, jen bylo poznat, že je to Anička. Dostaly jsme i pár brambor a bonbony se sušenkami do košíků a šly jsme k nám, postrašit brášku. Zazvonily jsme a otevřela nám moje maminka.

Anička pozdravila a řekla, kde je Pavlík. Maminka ho přivedla, Pavlík se bál a já si to velmi užila a hodně ho postrašila i s pytlem - jako že když bude zlobit, tak ho tam strčím. Chudák ze sebe vymáčkl: “Okurčičko, okurčičko, drž se stonku, neutíkej ze záhonku, u hájíčka je myš zlá, špičku by Ti uhryzla“. Byl roztomilej. Dostal balíček a schoval se za mamku. Maminka Pavlíka pochválila a říká k Aničce: “Aničko, kde je Lenka? Už je tma, kde ta holka lítá?“ Mamka mě vůbec nepoznala, je pravda, že jsem jen blekotala, nemluvila. „No mami, to jsem já.“ „Teda ty vypadáš, co Tě to napadlo strašit takhle brášku, sundej to!“ – dostala jsem pohlavek a žádná pochvala nepřišla.

Ale stejně jsem měla radost, že bráška viděl Mikuláše i čerta, anděl bohužel chyběl, sestra se totiž odmítla této akce zúčastnit.  A také jsem byla ráda, že jsem byla tak pěkný čert, že mě ani vlastní maminka nepoznala. A tatínek mne večer za mou práci pochválil. Aspoň někdo, jen škoda, že mě neviděl. Vícekrát jsem v převleku nebyla.