A Vánoce jsou zase pryč

Každý rok se těším na nejkrásnější svátky v roce. Každý rok se těším na Vánoce. Už jako malá jsem se nemohla dočkat, až mamka zazvoní zvonečkem u stromku a zakřičí, že Ježíšek už přišel.

Až teď, když jsem dospělá a sama mám rodinu, tak vím, jak nelehké je připravit krásné Vánoce, užít si tento čas bez spěchu a nějakých karambolů a hlavně sehnat pro celou rodinu dárky, které udělají radost.

Nejhorší je nakupovat dárky pro babičku a dědu, babička vše, co dostane do domácnosti, schová ihned pod postel s tím, že ona už to nevyužije a podědí to děti a vnoučata a že jim se to bude hodit. A tak má pod postelí sadu nádobí, pečicí hrnec, elektrický kráječ chleba, sadu nových hrnců a dalších věcí. A tak jsem každý rok šťastná, když se mi podaří vymyslet něco, co babičku a dědu opravdu potěší a neskončí to "pod postelí".

Letošní Vánoce byly jako vždy krásné. Dárky jsem začala nakupovat s předstihem a v polovině prosince jsem se pak těšila z toho, že už dokoupíme jen pár maličkostí a pár věcí, které mi někde - jak já říkám - "cvrnknou o nos" a budu se těšit na Štědrý den. Se synkem jsme zdobili domácnost, každý den jsem kousek po kousku uklízela celý byt i místa, která během roku zanedbávám. Přeci jen se říká, že Ježíšek chodí jen tam, kde je čisto a uklizeno, i když skutečnost je taková, že Ježíšek se narodil ve chlévě a tak si myslím, že mu na nablýskaném obydlí lidiček, které obdarovává, nezáleží, ale přeci jen jsem se snažila.

A pak přišlo pár posledních dní před Štědrým večerem a já věděla, že to zas rychle uteče jako každý rok a bude po Vánocích a že jsem si to vlastně ani nestačila pořádně užít. Ale moc jsem se těšila na to, až obdarujeme celou rodinu, až manžela překvapím dárky, které jsem před koupí pečlivě promyslela, a hlavně až náš chlapeček bude rozbalovat tu kupu dárků, kterou mu Ježíšek přinese. Také jsem se těšila, čím letos manžel překvapí mne, protože i v mém věku jsem pořád jako dítě a na Štědrý den se hrozně moc těším a jsem zvědavá, co mi letos Ježíšek nadělí.

Pak už tu byl Štědrý den, den, kvůli kterému bylo tolik povyku, tolik reklam v televizi, přeplněné supermarkety, spousta letáků a nabídek s tím "nejlepším" dárkem  a tolik stresu, aby vše bylo nejlepší, abychom sehnali ty nejlepší  dárky. Doma bylo pečlivě uklizeno a vše připraveno a my se s manželem a synkem tak jako každý rok po snídani vydali na procházku. Protože nebyl žádný sníh a teploty nad nulou, vůbec mi nepřipadalo, že je Štědrý den. Když se synek vyspal, začala jsem smažit kapra a nemohla se dočkat, prostě jak malá. Pak jsem, stejně jako to dělávala a dodnes dělává moje maminka, zazvonila u stromečku malým zvonečkem a začala jsem volat, že už tu byl Ježíšek.

Synek se rozběhl ke stromku a sedl si na bobeček, chvíli se díval na tu kopu dárků a pak vzal první a s pomocí manžela ho začal rozbalovat. Radost projevoval výkřiky, tleskáním a poskakováním. Děti jsou v tomhle úžasné. I já rozbalila dárečky od manžela a radovala jsem se z nového parfému, tlakového hrnce, mobilního telefonu s internetem a ještě několika dárečků, kterými se letos manžel trefil opravdu do mého vkusu. Když byly dárky rozbaleny a v obýváku byla hromada krabic a balicího papíru, na chvíli mi to bylo líto, že už to je pryč, ale protože k nám každý rok večer jezdí rodiče, těšila jsem se na ně. Když rodiče dorazili a do obýváku nanosili dárky, přišla druhá vlna radosti.

Synek opět radostí trhal papír a těšil se, co pod ním najde. Všem jsme rozdali dárečky a těšili se z nich. Všichni jsme si připili a vyprávěli si nejrůznější historky a příběhy jako každý rok. Večer jsme se s rodiči rozloučili a poklidili krabice a papíry, které byly snad všude. Všechny dárečky jsme naskládali pod stromek a osahávali jsme si je. A mně bylo navečer jako každý rok trochu smutno, že ten den je už zase pryč a utekl snad rychleji než loni. A jako každý rok po Vánocích se zas těším na příchod nového roku a jako každý rok doufám, že přinese jen to dobré.