Naše první Vánoce s Delinkou

Psal se rok 2005 a k nám všem doma přibylo od našich známých krásné štěňátko jezevčíka, jezevčice Delinka, s nádhernýma hnědýma očkama. Hned první den si nás všechny získala. Čas velmi rychle plynul a Delinka nám dělala radost a rostla před očima. Blížily se Vánoce, a jelikož je Deli vždy ráda u všeho, kde se něco děje, tak samozřejmě nemohla chybět ani u pečení cukroví.

Vždy si způsobně sedla a sledovala a občas koulela očima a dělala obličeje, které jistě všichni, kdo máte doma domácí mazlíčky, dobře znáte. Např. obličej číslo pět - jako by snad celý den nejedla. Tak jsem jí tedy kromě granulek a jiných psích laskominek přilepšila malým kousíčkem mrkvičky a Delinka v ten moment, že může mít nějakou dobrotu jako my, měla obličej snad nejšťastnějšího štěňátka na světě (to jí mimochodem zůstalo dodnes). Na svůj první Štědrý den Delinka zírala nejen na rozsvícený vánoční stromeček (v očích se jí leskla světýlka), ale také i na všechny své dárečky. S velkou radostí dováděla i s papíry od vánočních dárečků a pak je pěkně cupovala.

Celá se v hromadě papírů válela a dováděla, až samou únavou před půlnocí usnula. Po půlnoci jsme osvětlení vypnuli a i já jsem si šla lehnout. Po ránu byl všude nezvyklý klid a Delinka nebyla ve svém pelíšku, ale on tam nebyl ani pelíšek, a tak jsem ji začala hledat.

Mé kroky nejdříve vedly do kuchyně, kde má rovněž své oblíbené místo, ale tam nebyla. Tak jsem se rozhodla podívat se po ní v obývacím pokoji, kde jsem ji nakonec i našla. S celým pelíškem se do rána přestěhovala pod vánoční stromeček (asi aby nám náhodou do rána někam nezmizel). Jen je mi dodnes trochu záhadou, jak se dostala do obývacího pokoje, jelikož dveře jsem sama zavírala. Jakmile jsem jí pelíšek přestěhovala zpět na své místo, tak při první příležitosti a v nestřeženém okamžiku byla opět i s celou svojí výbavou včetně hraček zpět pod stromečkem. Rok poté měla rovněž hodně práce, jelikož nás statečně ,,bránila,, před naším známým, který se jen na chvíli u nás zastavil na Mikuláše ukázat se v masce čerta, ale tento převlek se Delince vůbec nelíbil, což dávala najevo nejen svým hlasitým štěkotem, ale i  pohledem číslo tři na ,,čerta,, , že tady to je její teritorium, ale podobných veselých příhod máme s Delinkou za ty roky mnoho, ale to jistě snad většina z nás, kteří máme doma nějaké domácí mazlíčky.

Přeji Vám všem krásné prožití adventu a krásné prožití Vánoc.