Chtěli jsme, asi jako každý, stromeček co největší, vysoký nejlépe až do stropu, aby se Ježíškovi dobře nadělovalo.
S dětmi jsme udělali vánoční ozdoby i řetěz, protože kouzlo vlastní tvorby nepřekoná kupovaná věc. Jediné, co bohužel nejde udělat, je vánoční stromeček, ten jsme ten rok měli nejhorší z nejubožejších. Tady bylo zvykem, že stromeček obstarává hlava rodiny. Maminky se staraly o jídlo a tatínkové o stromečky. Jenže když ráno vyrazili pro stromek, tak to vzali přes hospodu a stromeček sháněli až odpoledne a to už zbývala právě jen řídká a křivá košťata. Chlapi byli zkrátka zrychtovaní jak na MDŽ, akorát místo karafiátů drželi v ruce stromek. Je to vůbec pohled na "upraveného" chlapa s nějakou rostlinou.
Stáli mezi dveřmi a hrdě ukázali na tu zrůdu, kterou přinesli místo stromku. Ten chudáček měl tak řídké větvičky, že nebylo pomalu na co věšet ozdoby. Se sestřenicí jsme se to snažily zachránit a abychom vyplnily velké mezery mezi větvičkami, věšely jsme bonbony na různě dlouhé nitě a tím vyrovnávaly nesouměrnost stromečku, takže nakonec stromeček vypadal obstojně. Štědrovečerní večeře se vydařila, ale po tomhle zážitku jsem usoudila, že skutečné svátky klidu můžu prožít pouze doma a nechci riskovat podobné lapálie.
Vždycky jsme měli živý vánoční stromek, ale postupem času se přikláním spíš k tomu umělému. Děti říkají, že vánoční stromeček musí být živý, to je jasná věc a že bez typické vůně jehličí to není ono. Máme rádi nazdobené větvičky a v každé místnosti malý betlémek. Kamarádky tatínek vyřezává nádherné betlémy a figurky jsou na něm jako živé. Porušila jsem letos tradici a koupila umělý stromeček, je krásný a souměrný.
Čeká hezky v krabici a mám radost, že nebudeme mít křivý a opelichaný, který si pamatuju z tehdejších Vánoc. Sice mu jehličí nevoní, ale taky neopadá a taky ochráníme životní prostředí a na jeden den i játra manžela.
setury - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz