První Vánoce aneb najdeme dárečky pro Vojtíška?

Na letošní Vánoce jsme se moc těšili. Vojtíškovi je 10 měsíců a je hodně vnímavý a šikovný. A také proto, že jsme si koupili větší byt, nechali jsme ho před Vánoci zrekonstruovat a před Vánoci jsme se měli stěhovat. A tak se stalo.

Týden před Vánoci jsme se začali stěhovat do našeho bytečku. Pomáhali nám mí rodiče. Krabic, pytlů, tašek a nábytku bylo spousta. Stěhování nám zabralo dva a půl dne a všichni jsme byli unaveni, i Vojtíšek. Prozkoumat po čtyřech byt 3+1 dá zabrat. V neděli večer jsme s manželem ještě vybalovali další a další krabice.

Bylo to u nás jak ve skladu a nebralo to konce. „Ale musíme to vše vyndat – někde jsou dárečky pro Vojtíška.“ Propadala jsem zoufalství a únavou již téměř neviděla. Ale kde? Téměř do rána jsme vybalovali – nakonec jsme dárečky, dosud nezabalené, postupně našli a pro Vojtíška je připravili, omyli, vyndali z igelitů, uvedli jsme je do chodu, některé jsme vrátili do krabic a zabalili. Měla jsem ohromnou radost. Nešlo o to najít dárky pro nás, pro nás dospělé jsou Vojtíšek a poté byt ty dva nejkrásnější dárky, ale první Vojtíškovy Vánoce jsem chtěla udělat hezké.                               

Některé dárečky jsme od prarodičů, tet a známých Vojtíškovi schovali na narozeniny, svátek a tak dále.  A to např. mluvící kravičku, mluvící mobil, panenku, panáčka do vody, plno knih.
 Nakonec se Vánoce povedly.  Na Štědrý den jsem dopoledne ozdobila stromeček, když kluci spali. Pak jsem uvařila klasické špagety pro nás a s kuřátkem i pro Vojtíška. My jsme chtěli vidět zlaté prasátko, ale opět jsme ho neviděli. Po obědě jsme vyjeli ven na procházku a taťka k babičce odvezl dárečky. Kolem 16.30 jsem šla připravit dárečky - naše jsem dala na stůl nahoru a Vojtíškovi dolů do tašek.

Zebru Ryan s plno aktivitami jsem přikryla dekou. Rozsvítila jsem stromeček a zazvonila zvonečkem.  „Vojtíšku, slyšíš to? To jsou rolničky a Ježíšek. Pojďme se podívat ke stromečku!“ A šlo se ke stromečku. Vojtíšek koukal na svítící stromeček a záhy se vrhnul na první dáreček – vkládačku, dlouho ho to bavilo, pak na nářadíčko a vypadalo to, že by mu to stačilo. Pak jsem mu pomohla se žábou do vody a knihou Krteček a zvířátka, to už byl unavený, nakonec odkryl zebru - ale moc ho neokouzlila. Od babičky z Prahy dostal hodiny Kočku, rámeček s medvídkem na fotečku a obrázek Ježečka, dále pyžámko a kalhoty.  Od mých rodičů dostal truhličku a penízky a od tety plastové kostky. Vše jsme mu to dali do pokojíčku, ale tyto věci neviděl.  To by se chudák z toho zbláznil. I těch pět věcí pro něj bylo hodně. Ještě že jsem poslechla manžela a více hraček mu nebalila a schovala je.

Pak dostal Vojtíšek kašičku, my si dali tradičně vepřo-kuřecí řízky a bramborový salát. Vojtíška jsme poté výjimečně nechali ještě v obýváku, aby se potěšil s dárky. A pak jsme ho jen opláchli a šel spinkat. Myslím, že Vojtíšek chápal, že je nějaký výjimečný den.

Myslím, že to byly pro Vojtíška krásné Vánoce, hlavně proto, že má nás, kteří ho milují.