Předvánoční čas

Tak a je to tady. Rok se pomalu blíží ke svému konci, a my se těšíme na ten nastávající. Ale ještě než změníme při psaní roku tu poslední číslici, čeká nás ještě doba předvánoční, na kterou se zejména těší ti nejmenší, ale myslím, že i pro ty dospělé je to čas velmi příjemný a snad z celého roku nejmilejší. Aspoň tak by to podle mě mělo být. Ale při prvním vyzvánění koled v supermarketu, rozsvícení první svíčky na adventním věnci a  dekoracích všeho možného, spousta lidí propadá panice a zmatku, jak to všechno stihnou.

Ale i děti mají své starosti a trápení. Jen si nemyslete. Musí popřemýšlet a napsat seznam pro Ježíška, co by si tak přály na Štědrý večer rozbalit pod stromečkem. Má to být snad kočárek, nebo sada oblečků pro panenky? A nebo by chtěly  žasnout nad autem na dálkové ovládání a nebo nejnovějším modelem těch nejrychlejších motorek? Ale trápí je ještě jedna věc. A ta se blíží mnohem dříve :( . A to je Mikuláš. Byly dostatečně hodné po celý rok, aby je čerti nevzali do pytle?... A věřte nebo ne, ale takovéhle starosti má určitě každá dětská dušička, počínaje prvním prosincem. Rády by to zapeklité datum přeskočily a Mikuláše, tedy především čerty, by zahnaly zpátky do pekla a před vchod daly obrovský, těžký kámen, aby nikdo nemohl ven.                 

A když ten osudný večer přijde a doma v kuchyni sedí děti, zkroucené v koutě, hodné jako jenom jeden den v roce, a to právě na Mikuláše a nebo když jsou nemocné a musí doma ležet v posteli s horečkou, srdíčko jim bije na poplach. Nahlas si opakují básničky a písničky, co chtějí přednést Mikuláši a andělíčkovi a v duchu ve své malé a trošku hříšné dušičce potichu litují svých hříchů, jak odmlouvaly mamince jít brzy spát, a nebo jak nedojedly polévku a šly tajně na čokoládu, kde byly přistiženy, a nebo dokonce jak někdy rodičům zalhaly a nechtěly jim dát za pravdu.

Venku už je úplná tma a ticho. Jen v dálce občas zazní psí štěkot a nebo křik, který nelze blíže popsat. Co to? Najednou se rozštěkávají i ostatní psi, jako by chtěli říct, že se něco nebezpečného blíží. Ale to nejsou žádné novinky pro ustrašené děti k smrti, které během té doby stačily přejít z koutu místnosti mamince na klín.

Bum! ...ozve se rána na okno. Za oknem je vidět černá hlava s blikajícími rohy a dlouhým, červeně rudým vypláznutým jazykem až pod bradu. Křik zmohutní na maximum a  ozve se krásné zacinkání zvonečku. Do kuchyně nejprve vstoupí Mikuláš se svou krásnou mikulášskou čepicí na hlavě a s přáním pěkného večera a za ním lehkým, jako by poletujícím krokem přichází andílek, s kudrnatými vlásky a s hvězdičkami ve vlasech. A za ním nepřichází nikdo..., nýbrž letí jak smyslů zbavená kupa strašidelných čertů, lítajících okolo kuchyně pořád dokola, dokud Mikuláš nedá pokyn k uklidnění. Malá holčička se rozpláče a chlapec má slzy na krajíčku. Oba říkají, jak byli po celý rok hodní a  Mikulášovi slibují, že po celý příští rok se budou chovat, jak se sluší a patří. Chlapec si stoupne před Mikuláše a řekne mu básničku o jeho plášti. Mikuláš je spokojen a podává mu velkou mikulášskou punčochu plnou ořechů, čokolády, bonbonů a všeho, co má malý mlsný jazýček rád. :). Holčička utře slzy a zazpívá andílkovi písničku, za stejnou odměnu, jako dostal brácha. Čerti je ještě malinko metličkou poplácají po zadku a na stůl vysypou hrstku uhlí. Mikuláš zavelí a všichni odcházejí ze světnice pryč k dalším, jistě už radostně očekávajícím je dětem :) . Jen co se za posledním čertem zavřou dveře, děti přetrhají mašle na punčoše  a vrhnou se po prvním bonbonu, který jim přijde pod ruku. Po třetím nebo čtvrtém kousku čokolády punčochu zavážou a s myšlenkou, že ti čerti zas tak hrozní nebyli, se jdou honit kolem stolu :D. Vždyť to nejhorší už mají přece za sebou!! Teď už jen přečkat tu řadu dní, co je dělí od toho nejkrásnějšího dnu v roce. A taky od Ježíška.