Pokoj lidem dobré vůle

“Jak jsi krásné, neviňátko, vprostřed bídy, nebožátko,
před Tebou padáme, dary své skládáme...“

Lidové zvyky se vyvíjely postupně ve všech oblastech našeho státu. Dá se však říci, že v oblastech, kde převládala zemědělská činnost, se tyto tradice šířily poměrně rychleji a jaksi snáz než v oblastech průmyslových. Mezi nejvýznamnější etnografické regiony, ve kterých se uchovávaly tradiční prvky lidové kultury, patří zejména Chodsko, Podkrkonoší, Valašsko, Slovácko, Haná a Horácko. Ke každému ročnímu období se váže několik lidových zvyků, obvykle se jedná o krajově specifické zvyklosti.

K nejkrásnějším svátkům v roce náleží svátky vánoční. Možná proto, že je to doba rozjímání nad narozením Ježíše Krista. A právě tuto krásnou a útlocitnou dobu zahajuje čtyři neděle před vánočními svátky adventní doba. Je to doba postní, kdy se zpívají "roráty", což je odvozeno z latinského pojmu "rosy nebeské". Vázaly se (a také tento zvyk přetrval až do dnešní doby) adventní věnce, kterými se zdobily domy (připevňovaly se na vchodové dveře) a místnosti (pokládaly se na stůl, musely mít čtyři svíce a každou neděli se zapálilo o jednu víc).

Také „barborky“ byly vděčným zvykem. Svobodná děvčata ulomila v tento den, kdy sv. Barbora slavila svátek, větvičku z třešně, a jestliže ta do Štědrého dne rozkvetla, kýžené děvče se do roka bude vdávat. Ostatně s vdavky souvisela i celá řada dalších vánočních tradic.

S vlastními vánočními svátky je spojena řada zvyků. Tak prvně – kdo se celý Štědrý den postil, měl by vidět zlaté prasátko. Zajímavé je, že vánoční stromek jako takový, který je dnes pro nás tím nejkrásnějším a nejcharakterističtějším symbolem Vánoc, je poměrně nový zvyk. První zprávy o něm pochází až z počátku 19. století. Ani kapr nebýval vždy středem svátečního stolu. Patřily sem zejména symboly hojnosti, což byly ořechy, med, jablka a hlavně chléb. Také stavění betlémů a jesliček se u nás vcelku rychle zabydlelo, ač to není právě typický starý zvyk – pochází opět až z 19. století. S Vánoci je spojeno jmelí, s nímž se dříve hojně čarovalo. Dnes si pod zavěšenou větvičkou této přírodniny většinou dáváme polibky. K víceméně zapomínaným štědrovečerním tradicím pak patří také rozkrajování jablka, pouštění ořechových skořápek po vodě, šupina z ryby vložená pod talířem, lití olova, házení střevícem a další.

Křesťanské koledy se většinou vázaly až k novému roku, ale většinou se na koledu chodilo 26. prosince, tedy na den sv. Štěpána. Původně bylo koledování zvykem univerzitních studentů, což se postupně rozšiřovalo na celou mládež včetně venkovské chasy. Koleda byla vyjádřením přání zdaru pro příští rok.

V dnešní uspěchané době se mnohdy setkáváme s poněkud konzumním přístupem k vánočním svátkům. Je třeba si však uvědomit, že Vánoce nejsou o tom, kdo víc dá ani kdo víc dostane, Vánoce by měly splňovat poslání semknutí rodiny a posílení jejího vlivu.

A právě Vánoce jsou tou vhodnou dobou k zamyšlení a  k zastavení se. A také k nápravě. Je to jejich posláním, abychom se zamysleli sami nad sebou a snažili se být pokornější, upřímnější, vstřícnější a také chápavější. Je jen třeba naučit se vnímat a mít otevřenou duši. Začít musíme každý u sebe a u svých nejbližších. Každá rodina má jistě svoje vlastní tradice, které dodržuje. Tak je to správné – udržovat rodinnou sounáležitost. Vánoce přece nejsou svátky o tom, kdo toho víc dostane nebo kdo dostane ten nejdražší nebo nejcennější dárek, ani to nejsou svátky obžerství. Jsou to svátky rodiny a měly by udržovat její pospolitost a spojitost. Každý člen by se měl snažit o to, aby se povinnosti rozdělily rovným dílem mezi všechny členy rodiny, a aby tím pádem také všichni mohli stejně odpočívat a relaxovat. Je to optimální stav, i když, popravdě řečeno, jen málokdy uskutečnitelný. Většinou totiž je to hospodyně, tedy žena, matka, na níž visí největší díl úspěchu, a která přenáší na zbytek rodiny buďto příjemnou atmosféru s pomyslným teplem rodinného krbu, nebo naopak vypjaté a dusné ovzduší.

Opusťme tedy onen konzumní přístup k vánočním svátkům. Uvědomme si, že Vánoce by měly splňovat poslání semknutí rodiny a posílení jejího vlivu. A pak si nezapomeňme popřát: „Šťastné a veselé“.

Lenkajitu - čtenářka  

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10