Nastal Štědrý večer, překrásný vánoční čas, usedli jsme ke štědrovečerní večeri, klasický kapřík s výborným salátkem, nezbytný přípitek na zdraví a vzájemné popřání, které je nade vše: "Abychom se za rok zase všichni ve zdraví sešli." Vynikající rybí polévka, následně kapřík byl jako z marcipánu, nicméně jsme neustále museli sledovat našeho jezevčíka Dona, zda-li si rozbalí jen svůj dárek, nebo už začal rozbalovat i ty další. Kočku pro změnu nezajímaly zabalené dárky, ale visící ozdoby, takže si neustále pinkala s kouličkami na stromku, ačkoli jsme si mysleli, že jsme je dali dostatečně vysoko.
Naštěstí si pejsek své milované vepřové ouško našel. Protože tam již další "voňavá ouška" nebyla, a kočičku přestalo nakonec pinkání s ozdobami bavit, zřejmě proto, protože se žádná ozdoba nerozbila, strhla třásně a odnesla si je na hraní do svého pelíšku. My jsme tedy mohli v klidu dovečeřet a neporušit obyčej "nevstávání od stolu během večeře". Nastalo rozbalování dárků. Díky psovi, kterého přestalo kousání ucha bavit, byl balicí papír na kusy po celém bytě, protože ho moc rád trhá, vlastně ho komplet skartuje.
Všichni byli spokojeni s dárečky, nastal pohodový večer při pohádce a sklence vína. Druhý den vždy přijíždí maminčina sestra s dětmi. Bylo jako vždy veselo, nastalo rozdávání dalších dárečků, pes si zopakoval včerejší papírový vtípek a potom už se sedělo u stromečku a povídalo se u kafíčka, cukroví a dalších dobrůtek. Ukazovali jsme dárky, které jsme dostali, a když řekla sestřenice, že dostala hezkou manikůru, máma najednou nenápadně odběhla se slovy "ježiš" do ložnice a hledala skrýš ve skříni, kde mi manikůru schovala jako dárek. Zasmáli jsme se a povídalo se dál. Co následovalo dál, jistě tušíte, mamka běžela ke své schovce ve skříni ještě dvakrát a my zjišťovali, že jsme byli ještě hodnější než včera a opožděná radost byla upřímná stejně jako smích všech přítomných. Poslední opravdu dobře schovaný dáreček jsem dostala v březnu. Naštěstí se nezkazil :-)
Autor: hsebik