Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Čtvrtek 28.03. 2024
Dnes má svátek Soňa
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Nejkrásnější rodinné Vánoce

24. 12. 2019 | Vaše příběhy

Příběh, který tady sepisuji, se stal před mnoha lety, to byly mé dcery ještě malé. Byl říjen a má starší dcera, která se ten měsíc narodila, dostala jako dárek k narozeninám konečně to, co si přála už od školky. S ženou jsme se rozhodli, že jí můžeme splnit sen mít psa. Byla už školačka, dokázala se o pejska starat, uvědomovala si jeho potřeby i to, že pes není hračka. Z nového člena rodiny, vlčáka Mattyho, jsme měli radost všichni. Matty nás doprovázel na každém kroku.

Byl to chytrý pejsek. Ač jsme s manželkou nejdříve zvažovali, zda naše rodina psa
vůbec potřebuje a dokáže se o něj starat, byli jsme nakonec rádi, že jsme k rozhodnutí koupit vlčáka dospěli. Dcerka totiž chtěla právě toto plemeno a i mladší dceři se líbili právě vlčáci. S naší velkou zahradou, na kterou jsme denně jezdili, to nebyl problém. Matty se tam vyřádil a měl pohybu dostatek. Přesto jsme s dětmi vyráželi také na hory. Bylo to na konci listopadu, když s námi jel poprvé také náš psí doprovod, Matty.

Náš pejsek byl spokojený, děti byly spokojené a já se ženou také. Vystoupali jsme k horské chatě, která byla i v chladném počasí otevřená, a chtěli jsme se občerstvit. Nejdřív jsme chtěli na chatu všichni i se psem, ale obsluha nás s ním dovnitř nepustila. Ač Matty byl štěně, do chaty prostě nemohl. Chtěl jsem zůstat venku se psem, aby žena koupila něco teplého alespoň dětem, ale starší dcerka nesouhlasila. Je to její pes a ona prý venku s Mattym zůstane. Přemlouvali jsme ji, ale měla už deset let a trvala na svém, a tak jsme s mladší dcerou vešli do chaty s tím, že žena zůstane s dcerkou uvnitř, já koupím čaj, horkou polévku a vrátím se za starší dcerou, aby se také v přístřešku u chaty najedla a zahřála. V chatě byla ale pomalá obsluha a na konec listopadu hodně lidí. Když už jsme konečně přišli na řadu, přiběhla starší dcerka s tím, že potřebuje na toaletu.

„A kde je Matty?“ ptal jsem se.

„Uvázaný u chaty, hned za ním půjdu,“ odpověděla.

Dcera šla na toaletu a já s polévkou a horkým čajem nachystal stůl. Když už je dcera uvnitř, ať si to sní pěkně v teple. Vyšel jsem ven, ale naše štěně jsem neviděl. Několikrát jsem ho zavolal. Mohlo se třeba odvázat, kdo ví, jak ho dcera přivázala, a poodběhnout. Bez výsledku. A tak jsem se vrátil do chaty.

Dcera už seděla u polévky.

„Kde jsi ho, prosím, uvázala?“ zeptal jsem se dcerky. Dcera ihned přestala jíst a utíkala ven. Matty venku skutečně nebyl. Do večera jsme našeho psa hledali. Ptali jsme se lidí, obě dcery plakaly a daleko k slzám jsme neměli ani já a má žena. Po psovi se slehla zem. Dokonce jsme nahlásili ztrátu i na policii. Dcera přestala mluvit, budila se ze spaní a plakala. Vyvěsili jsme všude plakáty, že se náš pes postrádá. Slíbili jsme za jeho nalezení odměnu. Nikam to nevedlo. S ženou a dětmi jsme každičký volný den jezdili do těch míst a hledali naše štěňátko. Po třech týdnech jsme se pomalu smiřovali s tím, že Mattyho už neuvidíme. Blížily se Vánoce, byla spousta práce a my s ženou zvažovali, jestli máme dětem pořídit jiného psa. Obě dcery ale tvrdily, že si jiného pejska nepřejí. Když jsme se jich ptali, co by si přály od Ježíška, mladší dcerka ještě na něj věřila a starší nic neprozrazovala, obě řekly jediné: Mattyho.

„Měly bychom koupit hodně podobného vlčáka, nebo se usouží,“ navrhovala žena. Já ale nechtěl děti klamat a byl jsem přesvědčen, že by si svého pejska poznaly. A proto jsme koupili hračky, knihy, oblečení a pejsek pod stromečkem chyběl. Byly to smutné Vánoce.

Na první svátek vánoční jsme se dohodli, že si zajedeme na hory. Jezdívali jsme tak každým rokem. Děti se vyřádily ve sněhu a po pohádkách a cukroví jsme měli alespoň nějaký pohyb. Nevím, proč, ale něco nás táhlo právě do míst, kde jsme před měsícem přišli o našeho psa. Nepřipomínali jsme si, co bolavého se nám tehdy stalo, a došli jsme zase až k chatě. Byla kupodivu i v tento den otevřená. Viděli jsme na obou dětech, že myslí na Mattyho. Šly ochotně dovnitř, už nemohly znovu přijít o kamaráda. Vypili jsme uvnitř čaj, povídali jsme si v teple u krbu, a když jsme konečně vyšli před chatu, už se pomaličku stmívalo. A pak se stal zázrak!

Před chatou se rozběhly obě děti k nedalekým lavičkám. U jedné z nich byl přivázaný pejsek, vlčáček. Byl podobný našemu Mattymu.

„To je Matty, fakt je to Matty!“ křičela naše starší dcera. Mladší se k ní přidala. Pes skákal radostí. Nebyl podvyživený, špinavý, mokrý. Byl stejný, jako když jsme tam s ním byli před měsícem, jen byl o něco větší. Byl to skutečně náš pes. Nikdo neviděl, kdo ho tam přivázal. Nikdo se k němu nehlásil.

Kdyby nám ho někdo ukradl, nešel by s ním ke stejné chatě o měsíc později. I kdyby nám ho chtěl vrátit, že se v něm hnulo svědomí, nemohl nikdo tušit, že za měsíc tu spolu zase budeme. A nemohl se odvázat, ztratit se, měsíc žít někde v lese a pak se vrátit zpět a zase přivázat.


Zpět domů se nás vracelo pět. Vyšli jsme čtyři a na zpáteční cestě nám přibyl náš milovaný čtyřnožec. Dcery dlouho věřily tomu, že Mattyho jim přinesl Ježíšek. Já a má žena jsme si to neuměli vysvětlit. Nikdy jsme na záhadu nepřišli. Jisté je jen to, že Matty s námi žil dalších patnáct let. Byl to moc dobrý pes. A ač jsme pak měli ještě další dva psy, jen Mattyho zmizení a opětovný návrat o Vánocích se řadí mezi skutečné vánoční zázraky.

A tak ten rok jsme měli skutečně nejkrásnější Vánoce.


Svehlava - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Nejkrásnější rodinné Vánoce:

Nejkrásnější rodinné Vánoce
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Smajlík**17* Moc hezký příběh!Určitě to byl Ježíšek, my takové štěstí neměli, pejsek se nám ztratil a už jsme se s ním neshledali
Obrázek uživatelky
profil

Moc pěký a dojemný příběhSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Hezke a dojemne vypraveniSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Nádherné
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Košík