Jaké zvyky dodržujeme na Štědrý den

Štědrý den je v naší rodině symbolem pohody. Žádné honění a úklid na poslední chvíli. Bramborový salát i polévku udělám den předem, kapra obalím a večer jen usmažím, takže se mohu věnovat dětem celý sváteční den.

Hned po snídani si zajdeme do nejbližšího kostela pro betlémské světlo. Někdy stihneme slavnostní příjezd skautů i se světlem na nádraží a když ne, musíme si pro něj zajít až do kostela. Zapálíme velkou svíčku ve skleněném svícnu a okolo rozestavíme papírový betlém. Mezitím už k nám začíná nakukovat Ježíšek a ztrácí tu rolničku, tu čokoládový penízek nebo lesklou lametu, které děti nadšeně hledají.

Zábavné je také lití nejrůznějších tvarů z olova, nebo v našem případě z vosku. Zapálíme čtyři čajové svíčky (jednu pro každého člena rodiny) a necháme vosk úplně roztát. Pak napustíme umyvadlo vodou a vosk vyléváme. Vzniklé tvary vytahujeme a hádáme, co asi znamenají. Minulý rok nám voskové odlitky prorokovaly pejska, ale nakonec nám do rodiny přibyl zakrslý králíček. A já říkala, že ten jezevčík má uši nějak dolů :-)

Po skromném obědě (chceme přece vidět zlaté prasátko) už začínáme pomalu chystat stůl na slavnostní večeři. Vyrobíme pár ozdůbek a papírové prostírání ve tvaru andělských křídel. Nezapomeneme omotat nohy stolu řetězem (stačí nějakým pěkným vánočním, nemusí to být ten železný z chléva) a položíme doprotřed stolu čtyři vlašské oříšky. Jeden oříšek za každé roční období. Ty ještě před večeří rozlouskneme a podle jádra poznáme, jestli se nám příští rok jaro nebo zima vydaří.

Při prostírání nesmíme zapomenout ani na šupinky z kapra a slámu pod ubrus. Bohatství a štěstí se hodí vždycky, ne? Začínáme vyhlížet první hvězdu. Mezitím ještě stihneme rozkrojit jablíčko (snad budou letos zase všude hvězdičky) a já začínám odbíhat ke smažení kapříka. Nakrájíme vánočku a každý musí kousek ochutnat, aby byl příští rok zdravý. Kousíček vánočky dáváme také všem našim zvířátkům. Patku zaneseme další den studánce, aby nám pořád dávala čistou vodu.

Samotná večeře probíhá už bez zvyků. Jen po večeři schovám lžíce od polévky, svážu je mašlí a nechám neumyté do druhého dne - rodina pak bude držet spolu. Samotné volání Ježíška už je u nás docela moderní, děti jsou totiž chytré a byt malý, takže tatínek nemůže zvonit zvonečkem někde za rohem, jak jsme byli zvyklí. Uložím si proto do mobilního telefonu vyzvánění zvonečků, nastavím jako vyzvánění na manžela a telefon uložím někde poblíž vánočního stromečku. Manžel mě pak nenápadně prozvoní a z obýváku se začnou ozývat zvonečky.

Někde na stromečku je potom schované i zlaté prasátko (z lesklého zlatého papíru), na které se děti celý den těšily.