Jak si ochočit vánoční dárek

Asi teď čekáte, že budu psát o nějakém neposlušném zvířátku, třeba pejskovi nebo kočičce, které dostali pod stromek moje děti. Ale ne, já budu psát o jednom děsně neohebném, nepoddajném a tuhém pětimetrovém kusu látky. O sárí.

Tenhle kousek jsem si vyprosila jako vánoční dárek od manžílka už v červenci. Důvod byl veskrze praktický. Jeho majitelka se ho zbavovala za pouhopouhé dvě stovky. V popisu byly pouze dvě slova: Mrcha zelená. Na můj dotaz mi odpověděla, že má sice krásnou výšivku, ale jinak stojí za nic. Všude trčí, škrábe a z úhledného úvazu udělá sud.

To byla výzva pro mě. Manžela jsem na konec dostala na prostý argument: že je nádherně vánočně zelené a že si ho musím do Vánoc ochočit, abych si ho mohla obléct pod stromečkem. Vyšlo to a za pár dní bylo sárí doma.
Vybalila jsem ho a oblékla a tady začaly všechny peripetie. Jen zastrčit okraje pod spodničku, aniž by výsledek nevypadal jako porouchaná harmonika, bylo dost problematické. O skládání vlečky ani nemluvím. Jestli si vzpomínáte na takové ty silonové zástěry, které nosily naše babičky, tak přesně takový materiál mi přistál v šatníku.

Jen byl o poznání tužší.
A tak začalo pomalé ochočování. Vyprání a vyžehlení příliš nepomohlo. Musela tedy nastoupit hrubá síla, respektive postupné onošování, abych tak řekla. V případě tuhých bavlněných kousků se doporučuje v sárí i spát, tady mě ale děsila ta korálková výšivka. Začala jsem tedy tohle sárí nosit všude: do obchodu, na poštu a od září i do školky. Jen na pískoviště jsem ho nebrala, přece jen korálky jsou korálky.

Nejdřív se nic nedělo, trčelo pořád. Nosila jsem přes něj svetr, aby to nebylo moc vidět. Pak začalo povolovat, ale trochu jinak, než jsem čekala – začaly se párat nitě z výšivky. Nezbylo mi tedy než vzít do ruky jehlu a nit a začít spravovat. Zrovna jsem při té příležitosti znovu podšila i lem. Nemám šicí stroj, takže všechno je poctivá ruční práce.

Když tohle píšu, je konec listopadu. Fotografie svědčí o tom, že se mi tohle ochočení nakonec povedlo. Není to sice úplně ideální, ale jsem spokojená. Už vím, co si obléknu na Vánoce. Ale další sárí k ochočení přenechám moc ráda někomu jinému. Opravdu, jednou mi to stačilo.