Vánoční zázraky

Já se rozhodla dát sobě i někomu jinému dárek, který se nedá zabalit ani opatřit barevnou stužkou. Rozhodla jsem se, že vypomůžu bývalým kolegyním v sociálních službách. Po době „covidové“ nastal i v této oblasti „boom“. Klientů přibývá a tak pomáhám, jak se dá. V kanceláři i v terénu. Mám radost, že si mě mnozí klienti pamatují a jsou rádi, že mě opět vidí. Snažím se do klasické kancelářské rutiny dát i kus srdce. Snažím se evokovat i vzpomínky a atmosféru klasického šetření osvěžit i nějaký malým příběhem nebo vlastní zkušeností.

Mám velikou radost, že se partneři senioři neopouštějí v dobách „zlých“, když už jeden z nich potřebuje péči a také i druhého trápí zdravotní problémy. Nutně potřebují tito pečující členové domácnosti chvilku na relax, posezení u kávy, třeba se sousedkou nebo s dcerou, přečíst si knížku nebo shlédnout pěkný film. Práce o nemohoucího je velmi  těžká po stránce fyzické i psychické. Každé malé vybočení z rutiny je vzpruhou  a nabití novou čerstvou energií. Se svými „děvčaty“ se znám již několik let. Byla jsem „nasazená“ i v době „řádění Covidu-19“. To bylo velmi náročné, roušky, respirátory, věčné testování...Byl to doslova válečný stav, který jsme všechny zvládly na výbornou. Někteří naši senioři již odešli na věčnost, noví přibývají...

I nadále jsem tu pro svou vnučku Sárinku, kterou prozatím vyzvedávám ze školy a vodím do kroužku. Pomalu se už učí samostatnosti. Zkoušíme ježdění busem, odemykaní a pod. K tomu nákupy, doma úklid, občas už také pochůzky po lékařích. Dopřeji si také vždy nějaký bonus. Také na mě občas sedne únava nebo špatná nálada... Naposledy to byl koncert Duchovní hudby v kostele sv.Anny. To vám byla nádhera. Takové pohlazení duše v přímém přenosu. Od neznámé paní jsem dostala, prý za zásluhy, malý balíček. Doma jsem v něm nalezla perníkového andílka. Dojalo mě to a utvrdilo v tom, že to s námi ještě není tak zlé. Že umíme rozdávat radost i zcela cizím lidem. Vždyť to přece nic nestojí! K narozeninám jsem dostala permanentku na plavání, takže si protáhnu i tělo a klouby. Občas si zajdu na posezení s kolegyněmi, kamarádkami nebo na mě teď čekají mikulášské večírky, kde bude zpívat i vnučka. Už se moc těším!

Před 10 lety se konal o Vánocích první velký zázrak, už s námi u stromečku byla starší vnučka Sárinka a před 3 lety druhá velká radost, a to mladší vnučka Ellinka.  A tak se ocitly pod stromečkem krom krabic a tašek s dárečky i dárky nade vše milované a vytoužené, malí bezbranní tvorečkové. Naše životy změnily k lepšímu, navázaly nitky soudržnosti, naučily nás kreativitě, toleranci i laskavosti. Tohle vánoční překvapení bude gradovat letos, kdy naše  Sárinka - „desetiletka“, je už velikým mluvčím a kvedrulantem a naše svátky se ponesou ve znamení živelnosti, pohádkových příběhů a nečekaných překvapení. Doufám, že k nám zavítá i druhá vnučka, tříletá Ellinka. Ta bydlí dost daleko, tak se nevídáme moc často. Ale ve spojení jsme přes mobil a internet. V mém srdci mají obě holčičky nezastupitelné místo.

Dárečky už čekají v dárkovně, pečlivě zabalené, označené. Některé pro užitek, ale většina pro radost. Jsou tam i dárky „srandovní“, třeba palčáky pro všechny, dnes už dospělé děti. Na horách se jistě mohou hodit!

Bertice - čtenářka
ChytráŽena.cz