Vánoční příhoda

Blíží se Vánoce a každým dnem si vybavuji chvíle, jak je slavíme u babičky a dědy. Oni totiž Vánoce berou úplně jinak, než my, mladší generace. My to chápeme, ale je to opravdu k popukání.

Pamatuji si, jak jsme minulý rok s mamkou hledaly nějaký vhodný dárek pro babičku a dědu a který by hlavně využili. Dříve jsme jim kupovaly pokaždé nové zimní boty, které měly protiskluzovou podrážku a teplé zimní bundy. Jenže když nám potom řekli, ať už kupujeme něco jiného, že už teď jak jsou staří, nikam nechodí a nějaké bundy a boty jim budou k ničemu. Prý si raději sednou ve světnici u kamen a poslouchají rádio nebo se dívají na televizi na pohádky. Mimochodem stále u nich vede Mrazík. Jak děda říká, že bez Mrazíka to nejsou pravé Vánoce.

Jak jsme tak s mamkou bloudily po městě, všimla jsem si za výlohou elektrické vyhřívané deky. Hm, to by mohl být krásný a praktický dárek, myslela jsem si, ale potom mi mamka řekla, že už dvě mají od strejdy. Takže můj první nápad odpadl, dokud jsem si nevšimla ve výloze krásného pleteného svetru. „Mami, dívej, určitě tam budou mít aj pro dědu. Myslím, že svetry budou super, určitě zase bude tuhá zima, pamatuješ loni, ne?“ Mamka chvíli váhala, ale nakonec mi dala za pravdu. Svetry budou určitě trefa do černého. A tak jsme nakonec vzaly modrý a červený huňatý svetr, k tomu klasicky teplé ponožky a bylo to. Teď už jenom nějaké maličkosti pro radost a dárky pro babičku a dědu máme nakoupené. Babičce jsme tedy ještě koupily knihu křížovek a dědovi detektivku, protože je horlivý čtenář. On čte snad i všechny etikety na výrobcích, ani bych se nedivila.

vánoční příběhy Když nastal vánoční den, nasedli jsme všichni do auta a jeli jsme na vesnici k babičce a dědovi, kde se takto scházíme pokaždé. Už jsme se blížili k domku a vtom jsme si všimli, že už nás strejda s rodinou předběhl a jsou tam první. „To nevadí, rodino, aspoň naskládáme naše dárky nahoru a budou vidět krásné balicí papíry,“ řekl táta a my se museli smát, protože si pokaždé nechává záležet na balicím papíru a nikdo neví proč.

Krásný společný večer jsme začali voňavým svařáčkem a potom babička na stůl dala řízky z kapra, kterého nikdo nemá rád, ale nikdo nemá to srdce to babičce říct.

A konečně se dojedlo! Nejmladší bratr, desetiletý Denis, se už hnal ke stromku a ujal se rozdávání dárků. Nejenže si často pletl rozjařeností jména, ale každého se ptal, jestli mu může rozbalit jeho dárky, protože rád cokoli rozbaloval. Bohužel měl smůlu, každý si chtěl dárky rozbalit sám. Po deseti minutách bylo po všem a všichni jsme se odebrali do kuchyně si povídat a poslouchat koledy, co se babičce linuly rádia. A nikdo si nevšiml, že nejmladší člen Denis chybí.

A nikdo by ho ani nehledal, dokud o sobě nedal vědět sám. Celý nadšený začal výskat a smát se, že ještě našel dárky u babičky a u dědy ve skříni. Denisovi jsem vyhubovala, že nemá co hrabat v jejich skříni, ale když jsem uviděla ty „dárky“, co byly ve skříni, úplně jsem zkameněla. Nevím, jak to správně popsat, ale byly to dárky i zároveň dárky nebyly. Byly to totiž dárky z předchozích Vánoc! A když jsem se koukla víc do skříně, viděla jsem tam dokonce ještě zabalený mixér, co jsme dali babičce snad před pěti lety! A taky tam byla dědova whisky, kterou dostal před asi třemi lety. A elektrické deky? Ano, mamka měla pravdu, že je mají. Mají je, ale nepoužívají, jsou stále netknuté, stejně tak jako jejich protiskluzové boty a zimní bundy.

“Teda babííí..., dědóó´...“ Zavolala jsem a všichni se přišli podívat, co se děje. Když mamka uviděla čtyři páry bot a čtvery bundy, málem to s ní šlehlo. Její dárky totiž byly drahé a naštvalo ji, že to kupovala zbytečně a že to vůbec nenosí. A víte, co babička a děda řekli na svoji obhajobu? „No víte, děti, to je úplná škoda to používat. Vždyť my ještě máme staré kabáty, no tenhle mám ještě po sousedce, která mi ho dala!“

Nedalo nám to a museli jsme se smát. Tak babička si bere od cizích oblečení a potom to vypadá, že se o ně nestaráme a nic jim nekoupíme. A děda zase pořád chodí v jedněch a těch samých botách, které má snad už šest let! „No to teda ne!“ řekla jsem rázně. „Když vám je to líto používat, že je to nové a krásné, tak udělám tohle,“ dořekla jsem, popadla jsem deku a schválně jsem do ní udělala malou dírku a polila ji vínem. „Tak a teď vám to už nebude líto používat. A co ten mixér, babi? Tolik jsi ho chtěla a když ho máš, nepoužíváš ho. Tak já se zítra stavím a něco uděláš, třeba domácí šlehačku na zmrzlinový pohár.“ Babička se smála, protože jí to taky přišlo vtipné a děda raději utekl na zahradu, prý hledat kocoura.

Nakonec to dopadlo tak, že když má babička nebo děda něco nového, tak to samozřejmě neničíme nebo nějak podobně, ale před všemi si to musí hned rozbalit a vyzkoušet, aby je zase náhodou nenapadlo to schovat na horší časy, jak říká babička. Ale vysvětlení, na co jim budou třeba čtyři nové zimní bundy na horší časy, jsem nedostala.

Cherrynka - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete