Vánoční dárek - Kája

Já jako malá holka jsem si vždycky přála pejska. Bohužel mi ho nikdy rodiče nedovolili. Chtěla jsem postelového pejska domů, abych s ním mohla večer spát v posteli, aby to byl můj nejvěrnější kamarád. Rodiče mi vždycky říkali, že se o něj nikdy nebudu moci starat, že chodím do školy, že se musím učit.

Asi po třech letech jsem se jich zeptala, zda by mi nedali pejska k Vánocům pod stromeček. V šestnácti letech se mě mamka zeptala, co bych si přála za rasu. Povídám jí: „JE MI TO CELKEM JEDNO.“ Ale co třeba z útulku, jsou plné a některý pejsek by nám byl moc vděčný, kdybychom si ho vzali a dali mu lásku, teplý pelíšek atd. Do Vánoc chyběl týden, rodiče se jeli podívat asi do třech nejbližších útulků - já koukala na internetu na do různých inzercí, ale žádný z těch pejsků se mi nějak nelíbil...

Najednou mi tam vyskočila reklama na útulek, klikla jsem na to a projela jsem všechny ty inzeráty, co tam měli. V tom útulku bylo asi 60 pejsků a 10 kočiček. Koukala jsem na ta smutná očíčka za mřížemi, brečela jsem, bylo mi jich tak moc líto. Po pár hodinách se rodiče vrátili domů, ale bez pejska!!

Já koukala stále dál na ty hafíky v útulku a najednou jsem řekla: „TAK TU MUSÍM MÍT.“ Byla to malá fenečka, kříženec Shih-tzu x jezevčík. Krátký čumáček, což se mi u pejsků strašně moc líbí... Pejska jsem tedy vyhlídnutého měla a ptám se rodičů, zda mi ji tedy koupí. Mamka odpověděla: „NO JASNĚ, je opravdu krásná...“

Já už se do Vánoc nemohla dočkat. Přišel Štědrý den, mamka mi ráno dala úkol, abych zatím ozdobila stromeček, než se vrátí z útulku i  s fenečkou. To, co jsem měla udělat, jsem udělala ... Rodiče přijeli okolo 18:00 h večer a zaslechla jsem štěkání, vyšla jsem z domu ven a před dveřmi stála moje krásná psí slečna. Jméno Kája jí zůstalo z útulku, i to jméno se mi líbilo, tak jsem ho nechtěla měnit. Tehdy Káje byl pouhý 1 rok, teď už jí bude v únoru krásných 7 let a myslím, že nás má všechny ráda, hlavně je nám vděčná, že nemusela trávit Vánoce v útulku :)