Vánoční dárek

Vážené čtenářky, možná si budete myslet, že tento článek je vymyšlený, ale opak je pravdou. V předvánočním čase, kdy se již všechny obchodní řetězce zabývaly tím, jak a čím nejvíce upoutat zákazníka, si náš syn všiml akční cenové nabídky - KYTARA.

Na žádný hudební nástroj nikdy před tím nehrál. Ačkoliv nějaké doma máme, nejevil o ně zájem. Neustále však chodil a říkal, že ta kytara je pěkná, a stále dokola. S manželem jsme se shodli na jednom - na kytaru nikdy není pozdě.

Ještě jsem se poradila s kamarádkou, jelikož její manžel je muzikant a jejich syn hraje na vše možné. Ta mi sama řekla, že o této kytařeuvažuje, jelikož nabídka není za tu cenu marná....

Rozhodli jsem se tudíž s manželem, že synovo přání splníme. Na ježíška sice už nevěřil, bylo mu téměř patnáct let, ale i tak kytara skončila u našich milých sousedů, jelikož bychom ji neviditelně prostě nikam nedali. Nenápadným způsobem jsem den před Štědrým dnem pro kytaru došla, syn již spal. Jeden necelý den s utajováním kytary - to přežijeme, řekli jsme si, a celou krabici s kytarou jsme uložili za závěs do ložnice. Manžel měl za úkol po štědrovečerní večeři, v době, kdy já budu sklízet nádobí ze stolu, kytaru prostě přemístit na předem dohodnuté místo. Chtěla jsem totiž takové to přihořívá, hoří..., manžel ale nesouhlasil a řekl mi, že jsem měla určitě všechny dárky pod stromečkem a nikdo mě v tomhle směru také "nezlobil". Dala jsem mu za pravdu. Kytara se prostě v krabici opřela o zeď vedle stromku, jelikož jiné východisko nebylo.

Jenže náš syn ji naprosto přehlédl!!! Sice se to stát může, a asi každé z vás se někdy stalo, že zůstal jeden dárek pod stromečkem, či pověšený na stromečku. Ale tohle byla velká krabice!

Dívali jsme se společně na televizní pohádku a další pořady, syn chodil stále kolem a nic. Už jsme ho i podezírali z toho, že to dělá schválně. Byl již pozdní večer, kdy i přes naše neustálé a neudržitelné "výbuchy" smíchu vstal z gauče a popřál dobrou noc. Tak to už byla situace prostě neudržitelná. Syn nás zpovídal, čemu se tak celý večer smějeme. Rozsvítili jsme jako při prvotním rozbalování dárků lustr a zeptali jsme se, jestli pod smrčkem náhodou ještě něco není.

Teprve teď mu "svitlo". Měl z dárku velikou radost. A co myslíte? Už se na ni naučil hrát? Koupila jsem mu dokonalou příručku, ale nevím nic o tom, že by zvládl jediný akord. ... Ale tak to bývá. Prostě radost je na prvním místě, to ostatní musí přijít samo.

Těm, kteří můj článek dočetli až sem, mnohokrát děkuji

Autor: Vikitorie

Tento článek také můžete