Začal advent a my jsme měli byt vyzdobený a na adventním věnci jsme zapálili první svíčku. Všichni se už těšili na Vánoce, nejvíc ale náš syn.

„Kdy už přijde Ježíšek? Co mi přinese? Kolikrát se ještě vyspím?“ Tak a podobně se ptal, a já byla ráda, když pro něj přišli kamarádi a on šel na chvilku ven. Mohla jsem se v klidu věnovat cukroví a dalším přípravám.

Syn byl už tak velký, aby mohl jít ven sám, ale tak malý, že ještě věřil na Ježíška. Čekání na něj bylo i pro ostatní děti dlouhé. Měli na sídlišti udělaný bunkr, v kterém se scházeli. Vyrobili si ho s pomocí šikovných tatínků a všichni věděli, že patří dětem. Sama jsem mu do bunkru dala pár vyřazených věcí z domácnosti, aby to tam měli pěkné. Děti se rozhodly, že si čekání na Štědrý den zkrátí a vyrobí si také adventní věnečky. Nasbíraly šišky, větvičky, jeřabiny, žaludy a další přírodniny, které našly kolem domu i v přilehlém lesoparku, čtyři svíčky zase vzaly z domu a daly se do vyrábění. A protože doma měli už první svíčku zapálenu, zapálily ji také v bunkru.

Radovaly se ale jen chvíli. Suché větvičky a ozdůbky začaly hořet. Některé děti polekaně utekly, někdo chtěl hasit, ale neměl čím, v bunkru voda nebyla. Byla jsem vyděšená, když můj syn umouněný jako čert vběhl do dveří a křičel, že hoří a v bunkru zůstal Vítek. Malý Vítek byl ze všech nejmladší. Byl malý a v bunkru, když vypukla panika, zůstal. Ostatní utekli domů, a protože se báli, že dostanou na zadek, rodičům nic neřekli. Nebýt tehdy mého syna, nevím, jak by to dopadlo. Podařilo se nám bunkr uhasit i bez hasičů a Vítka vynést na čerstvý vzduch. Teprve pak se objevila jeho maminka, která ho už hledala. Věděla také o bunkru, věděli o něm všichni rodiče, a šla si pro něj. Když viděla, že Vítka vynášíme v náručí, pořádně se vyděsila. Pro jistotu s ním šla k lékaři, jestli se nenadýchal zplodin, Vítek byl ale v pořádku. Při pomyšlení na to, jak by ten rok Vánoce dopadly, kdyby alespoň náš syn nepřivolal pomoc, nám naskočila husí kůže.

Pod stromečkem našel náš syn ještě jeden dárek, stavebnici od Vítkových rodičů za záchranu kamaráda.

Dětem bylo vysvětleno, že se sirkami si hrát opravdu nesmí, všichni do jednoho slíbili, že se to nebude opakovat a místo skutečného adventního věnečku děti dostaly čtyři svíčky na baterii. Světýlko v nově opraveném bunkru tak měly a byly v bezpečí.

Blíží se zase Vánoce a já nedávno navštívila syna. Musela jsem se usmát, když jeho děti měly rozsvícené ve svém plastovém domečku v dětském pokoji svíčky na baterii. To aby měly ve svém malém domečku vánoční atmosféru a nic jim nehrozilo. Jsem ráda, že se syn příběhem z dětství poučil.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10