Teď tu byl! Kdo? Přeci Ježíšek

Myslím, že spousta lidí rádo vzpomíná na své dětství a kouzelné rituály spojené s Vánoci. U nás doma jeden z nejkouzelnějších byl každoroční příchod Ježíška s dárky.

Narodila jsem se v době, kdy Ježíšek už nebyl několik desetiletí moderní, děda Mráz se neujal a o Santa Clausovi ještě nebylo ani vidu ani slechu. A přes nevůli režimu, k nám a k ostatním dětem o Vánocích nosil dárky Ježíšek. Už si nepamatuji, jak jsem si ho představovala. Asi nejspíš jako dospělého člověka, který se objevuje jen o Vánocích a nemá vůbec čas někde pobýt.

Vánoční vzpomínky dětí poznamená přístup jejich rodičů. A já musím konstatovat, že mí rodiče byli mazaní, uměli se domluvit a spolupracovat na vánoční atmosféře a na konspiraci ohledně Ježíška. Jejich souhra byla neuvěřitelná. A tím mně a bratrovi mnohokrát připravili kouzelné Vánoce.

Asi jako ve většině českých domácností Štědrý den začínal ráno vánočkou. Tu upekla moje babička, která byla v okolí vyhlášená amatérská cukrářka a pekařka. Takže její vánočka voněla nejen v naší domácnosti, ale i u spousty babiččiných sousedů. V průběhu dne jsme si krátili čas sledováním pohádek, než vypukne to nejhlavnější - dárky.

Samozřejmě jsme nenápadně před večeří zkontrolovali stromeček ve vedlejším pokoji. Co kdyby se Ježíšek letos zastavil dříve. Nikdy se nestavil před večeří.

Štědrovečerní večeře s kaprem a bramborovým salátem se vždy neskutečně táhla. A pak jsme šli vyhlížet první hvězdičku. Ježíšek k nám prý zásadně chodí ve chvíli, kdy vysvitne první hvězdička. Koukali jsme z okna a nemohli jsme hvězdičku vykoukat. Tma byla jak v pytli a obloha byla téměř vždy zamračená a často sněžilo. Hvězdičku by nenašel ani Sherlock Holmes. Co byste chtěli od města, o kterém se říkávalo, že je tam jen dva měsíce chladno (a deset měsíců zima). Maminka nás zabavovala, takže jsme ani nepostřehli, že se tatínek nenápadně vytratil.

Náhle začal cinkat zvoneček oznamující příchod Ježíška. Utíkali jsme do vedlejšího pokoje, kde stál tatínek s prázdnýma rukama a Ježíšek byl fuč, pod stromkem dárky. Každoročně nás tatínek uvítal slovy: „Teď tu byl!“. Pak nám vylíčil svou diskuzi s Ježíškem na téma zlobení. To víte, zlobili jsme jako každé děti a Ježíšek nám proto nechtěl nechat skoro žádné dárky. Náš tatínek ho vždy umluvil, aby nám alespoň něco zanechal. Tatínek byl zcela jasně hrdina.

Dlouho jsem rodičům věřila, že se Ježíšek opravdu stavuje. Bylo to jasné, že tatínek nemůže zvonit na zvoneček. Měl vždy prázdné ruce a žádný zvoneček jsme doma neměli. A kdo jiný by tedy zvonil než Ježíšek. Ani nevím, kolik mi bylo let, když jsem si všimla skleničky s kovovou lžičkou, která byla schovaná v koutě. A tehdy přišly první pochybnosti o existenci Ježíška. On ten Ježíškův zvoneček totiž cinkal úplně stejně jako kovová lžička o skleničku.

Teď, když jsem dospělá, oceňuji nejvíc to, že se rodiče opravdu snažili stvořit tu nejkouzelnější atmosféru. Zatímco nás maminka zabavovala hledáním hvězdičky, tatínek se tajně plížil po chodbě s dárky. A co je pro mě nezapomenutelné? Tatínkův lišácký výraz při slovech „Teď tu byl!“

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10