Puntíkovaný Nový rok

Byl to takový obyčejný Silvestr, když jsem ještě za svých studií byla na návštěvě u kamarádky. Nebylo nás mnoho: já, kamarádka, její maminka, kamarádčin syn, synovec a jeden dalmatin. Vlastně to byla fenka dalmatina. Jeden chlapeček byl ještě malinký, už povídal a chodil, a druhý v té době navštěvoval základní školu.

Myslím, že je všem jasné, že osazenstvo mělo svá specifika. Takže naším úkolem bylo především hlídat, aby se děti bavily. Ten menší, aby šel zavčasu spát a ten větší, aby o půlnoci nepomíchal skleničky a místo „rychlých špuntů“ nepil „šáňo“. Taky, aby se pokud možno nikdo nevyděsil ze silvestrovských rachejtlí. A kdyby se tak náhodou stalo, tak bylo potřeba příslušné dítě nebo psa uklidnit.

Nebyla to až taková nuda, jak by se mohlo zdát. Popíjeli jsme vaječný koňak. Kluci měli bez alkoholu. A my ženy jsme měly vaječnák pro drsňačky. To víte, když kamarádčina maminka pracovala v laboratoři, kde se dá denaturovaný líh „naturovat“. Tak jsme měly vaječný koňak z čistého laboratorního lihu. Byla to fakt síla a tak jsme spíše upřednostňovaly všelijaké limonády do té doby, než nastala doba přípitku.

Večer jsme si hrály s dětmi, zobaly dobroty a povídaly si. Dalmatinka byla v klidu a pospávala pod stolem. Přípitek zdárně proběhl. Psa vyděšeného z rachejtlí jsme stihly uchlácholit. A nastala v Novém roce doba, abychom šly poprvé spát.

Byla jsem pozvaná i na přespání a vyfasovala pokojíček, ve kterém na zemi mívala pelíšek dalmatinka, s tím, že to jedenkrát vydrží v kuchyni.

Zavřela jsem se v pokojíčku vedle kuchyně a spokojeně usnula. Ráno mě probudil neodbytný pocit, že se na mě někdo upřeně kouká. Otevřela jsem oči a lekla se. Opravdu na mě byl upřený pohled. Měla jsem přímo před očima hlavu dalmatinky, která mě zvědavě pozorovala. Prostě si otevřela dveře packou a šla se podívat, kdo jí to vlastně zabral její oblíbený pokoj.

Zdržela jsem se i na novoroční oběd a bylo to moc fajn. Krásně jsem si užila rodinnou atmosféru a ráda na to vzpomínám.

Říká se, jak na Nový rok, tak po celý rok. Ale nevzpomínám si, že by mě ještě někdy od té doby vzbudil koukající pes.

A jak to komentovali mí kamarádi, když jsem jim po letech své probuzení na Nový rok líčila? „Ty ses určitě spletla, to nebyl dalmatin, ale velká bílá myš.“ Mé námitky o černých puntících nebyly brány v potaz. Popřípadě: „Jsi si jistá, že tě neuložili do psova pelechu? Určitě to byla její postel.“ :)

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10