Proč miluju Vánoce

Sice je teprve konec listopade a Vánoce tu budou až za několik týdnů, ale já se na ně těším už teď. Odjakživa mám ráda vánoční svátky i všechny ty povinnosti s nimi spojené. Všechno mě to těší dělat, protože vím, že výsledek pak udělá radost zase někomu jinému.

Ačkoliv je pravda, že já zase tolik úkolů plnit nemusím, protože sama svoji rodinu zatím nemám, a tak trávím každý rok Vánoce u svých rodičů, takže většina práce stejně čeká na moji mamku. A každý rok jsou to stejně krásné Vánoce, jaké si pamatuju z dětství. Jako bych nikdy ani nedospěla... A je to všechno zásluha jen mých rodičů a hlavně mamky, že máme tak krásné Vánoce, prostě svátky klidu a rodinné pohody. Za ty roky se změnilo jen to, že už s námi doma nejsou moji starší sourozenci, kteří mají svoje rodiny.  Ale jinak všechny zvyky a tradice, které jsme kdy dodržovali, děláme dodnes.

Pro mě začínají Vánoce ve chvíli, kdy 23. prosince otevřeme skříň a vyndáme těch několik velkých krabic plných ozdob, vánočních dekorací a vlastně také stromeček.Ten máme již mnoho let umělý - sice nevoní, ale je to o starost méně a hlavně to ušetří čas, když ho člověk nemusí každoročně shánět a vybírat a hlavně pak nemáme v ponožkách zapíchnuté opadané jehličí. Zdobení stromečku je výhradně moje a tátovo práce a dáváme si záležet. Oba stromeček obcházíme několikrát ze všech stran a radíme si, kam dát další ozdoby, aby některé místo náhodou nebylo ochuzené o nějaké to červené jablíčko či slaměnou hvězdičku. Jasně, že ten stromeček vypadá každý rok úplně stejně, ale stejně nás každý rok mamka pochválí, jaký je letos krásný. A táta sám si tam pak ještě umístí prskavky a svíčky, protože kdybych to dělala já, tak bych nejspíš svíčky dala tak „šikovně“, že by nám pak od plamínku chytil celý stromek.

No a zatímco my zdobíme stromeček, tak se mamka činí v kuchyní nebo pobíhá po celém bytě a dělá výzdobu ve všech místnostech. A že těch dekorací máme! Kdejaké zasněžené lucerničky na čajovou svíčku, svícny, velký betlém s keramickými figurkami, andělíčky a hlavně postavičky Santa Clause. A mamka každý rok přikupuje nové a nové... Ale to mi nevadí, protože pak se zase zbavuje těch starších, které už nechce doma vystavovat a dává je mně. Její nejhezčí „kus“ je skoro metr vysoký Santa Claus. Když si ho kupovala, tak jsem jí říkala, že bude jednou plakat, až ho kočka začne používat jako škrábadlo. Ale kočku naštěstí nezajímá. Já mám úplně nejradši malé, ručně dělané dřevěné dědky, do kterých se dává zapálený vonný františek a dědkům se pak line z pusy voňavý kouř. Starší z vás určitě vědí, co mám na mysli, protože tyto dědky má můj táta už od svého dětství. Bez vůně františků si nedokážu Vánoce představit. Někomu to možná nevoní, ale my to naopak milujeme.

A stejně tak milujeme i vůni pečících se vánoček. Pravda, sice jejich zaděláváním a pečením mamka stráví v kuchyni dost času, ale pak se všichni oblizujeme až za ušima. Nikdy neodolám a ozobávám mandle shora ještě horké vánočky, právě vytažené z trouby...

Na Štědrý den hned ráno zapínám televizi – pohádky zkrátka nesmí k vánoční náladě chybět. Mamka v kuchyni zapne vánoční koledy, posnídáme ozobanou vánočku a táta jako správný myslivec odjede do lesa dát zvěři do krmelce vánoční nadílku. Já chystám chlebíčky, které se u nás na Štědrý den obědvají a mamka mezitím dobalí ještě poslední vánoční dárky. Vždycky se s tím zavře v ložnici, abych nemohla načuhovat ani já, ani táta a kdyby byl v tu chvíli u nás někdo na návštěvě, tak by asi nechápal, co v té ložnici dělá, protože se každou minutu ozývají věty jako: „Nelehej si tam, stejně tě za chvíli vyženu“ nebo „Neber mi to a nehraj si s tím, já to potřebuju.“ Naše kočka totiž miluje balicí papíry, stuhy a mašle – na vánoční papíry si lehá a mašle krade a hraje se s nima. No ale nakonec boj vždycky vyhraje mamka.

A to ji později k večeru čeká další boj, tentokrát v kuchyni. Vlastně už odpoledne, když dává vařit do velkého kastrolu na knedlíky kapří hlavy na polévku. No on to není ani tak boj, mamka je moc šikovná, ale je toho zkrátka potřeba udělat hodně, i když to děláme spolu. Dočišťování kaprů na řízky, smažení zeleniny a obírání masa do polévky a nejlépe tak, aby tam nebyly žádné kostičky, no a pak obalování a smažení kaprů i kuřecích řízků. Ale výsledek zato vždycky stojí.

Pak si zaslouženě sedneme všichni k večeři, zapálíme svíčky na svícnu, máme puštěné koledy jako zvukovou kulisu a jíme. Každý rok je mamka najedená jako první a každý rok mě a tátu popohání, ať jíme trochu rychleji, protože se moc loudáme a maminka se prý těší pod stromeček na to, co nám donesl Ježíšek. Však ty dárky má zasloužené za to, co pro nás celý život denně dělá. Ne že by si je nikdo jiný nezasloužil, ale maminky jsou zkrátka vždycky ty starostlivější. No a když dojíme, tak jde táta ke stromečku jako první, zapálí prskavky a svíčky, zazvoní naším starým zvonečkem a my s mamkou pak jdeme do nádherně ozářeného obýváku, kde se pokocháme pohledem na stromeček, rozdáme si dárečky a pak už se jen radujeme z toho, co jsme v balíčkách našli. A pak nám to většinou nedá a zobáme vánoční cukroví a koukáme na pohádky, těšíme se z dárečků a doufáme, že nám v noci nebude špatně z toho, co jsme všechno snědli...

Všem lidem, kteří nemají Vánoce až tak rádi nebo jim vůbec nic neříkají, bych přála, aby mohli zažít alespoň kousek téhle nádherné vánoční nálady a atmosféry, jakou každý rok zažíváme my u nás doma... A za to velký dík mým milovaným rodičům!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10