Příběhy vánočních ozdob

Miluji Vánoce, tu něžnou poezii svátečních chvil, kdy se schází rodina, aby spolu pobyla, poveselila se, zavzpomínala. Jelikož nesnáším to předvánoční „běsnění“ v obchodech, já v klidu pořizuji dárečky po celý rok. Když se mi líbí nějaká kniha, šik drobnost na oblečení, něco voňavého pro radost, zakoupím a uložím do své „křečkovny“. Mám veliký proutěný košík, kam ukládám své poklady. A v prosinci, když všichni šílí, že jim chybí to, či ono, já si v klidu upeču cukroví, které nám chutná, začtu se do Haryho Pottera. Tedy té části, kdy se v Bradavicích slaví Vánoce, zajdu si na masáž a udělám revizi vánočních ozdob.

Mám jich dost, ty zcela moderní a nové, dokonce, světě div se, i ty nerozbitné. A pak mám ozdůbky mému srdci blízké, ve kterých je otisk mé maminky. Léta pracovala v malém podniku na vesnici, kde bydlela a podílela se na výrobě vánočních ozdob. Šlo o ruční výrobu. Mnohé ornamenty, domečky či sněhuláci, se na „baňky“ malovaly ručně. Tyto výrobky jsou křehké, musí se s nimi zacházet velmi opatrně a s citem. Jsou staré několik desetiletí, a tak je beru do rukou s láskou a něhou, aby vydržely dělat parádu na stromečku i mé malé vnučce Sárince, až jednou vyroste. Když byly naše děti malé a my byli na Makově, nezapomněli jsme navštívit maminku v práci. Ozdůbky se vždy vyráběly v předstihu už v létě. A tak si i děti mohly vyzkoušet, jak se „baňky“ vyrábí.

Manželova maminka nám kdysi před léty darovala jiné ozdůbky. Byly vyráběny z korálků a ona sama je dostala od své maminky. Tradovalo se, že ten, kdo „baněčky“ dostane z lásky, zůstane v jeho rodině štěstí a pohoda a každá starost se po čase změní v radost. Tenkrát jsme ještě bydleli u ní, a když jsme se stěhovali do nového bytu, naskládali jsme tašky a krabice a mnohé uložili ve sklepě a na půdě.

Hned o prvních Vánocích ve své vlastní domácnosti jsem hledala krabici s korálkovými ozdobami. Nenašla jsem ji, i když jsem všechno prohledala. A tak jsem se domnívala, že se při stěhování rozbily nebo krabice někam vypadla. Uběhlo mnoho let, stromeček vždy zdobily moderní ozdůbky dle módy ten rok, ale také ty hodně staré maminčiny výroby. Mrzelo mě, že ty korálkové jsou nenávratně pryč. Prožívali jsme své životní osudy, těžké chvíle a slzy střídal smích a radost. Když byla dcera v očekávání, měla jsem takovou radost, že jsem se dala do předvánočního úklidu půdy. Vymetla jsem i těžko přístupné kouty a pod jedním trámem jsem našla krabici plnou pavučin. Hned jsem věděla, že je to ona. Při stěhování zkrátka zapadla tam, kde ji nebylo vidět. Od jejího darování uběhlo víc než 30 let. Ozdůbky jsem umyla, naleštila a uložila mezi ty ostatní.

12.11.2012 se nám narodila první a prozatím jediná vnučka Sára Marie a o jejích prvních Vánocích již zdobily stromeček ozdůbky od obou prababiček. Ani jedna se jí nedožila, ale ony jí zanechaly své poselství v ručně vyrobených a z lásky darovaných předmětů. Teď, když Sárinka povyrostla, jí vyprávíme osudy těchto silných a dobrých žen a ona, jelikož má bezbřehou fantazii, přenese se do starých časů a nechá si vyprávět prastaré příběhy svých předků. Miluje tato povídání a já vím proč. I v ní je kus srdcí a duší prababiček, které už věděly hodně o životě a teď je na mně, abych ji obeznámila s historií naší rodiny.

Ozdůbky pro štěstí si teď chráním jako oko v hlavě. Jsou spojnicí mezi minulostí a současností a vážou se k nim mnohé vzpomínky. Ty malované a foukané jsou výtvory pracovitých a šikovných rukou mé maminky- malérečky a ty korálkové jsou poselstvím dávných časů, kdy se v podhorských krkonošských chaloupkách navlékaly na drátek barevné korálky, aby přinášely radost do chudých rodin.

Obé teď přinášejí radost i nám, obdarovaným a já se moc těším, jakou parádu udělají i na letošním vánočním stromečku. Tak šťastné a veselé všem!

Bertice - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete