Po stopách hvězdiček nad Betlémem

Betlémská hvězda, kometa s výrazným chvostem se objevuje v lidových betlémech, skvělých dílech malířů, mistrů tesařů i řezbářů. Krásu jasného světla nad městem Betlémem opěvovali nadaní básníci i prostí lidé.

Jak to bylo ale s betlémskou hvězdou doopravdy, to se můžeme dnes jen domnívat. Astronomové se přiklání k názoru, že v době kolem přelomu letopočtů žádná kometa na obloze spatřena nebyla. Ani v pečlivě vedených spisech starých hvězdářů nenacházíme poznámky o tom, že by se měla v tomto období na obloze vyskytovat. V záznamech čínských hvězdopravců se setkáváme se zápisy o pozorování velké komety až z roku 467 př. n. l. Jedna menší kometka byla zpozorována roku 11 př. n. l.. ale na přelomu století se žádný záznam nedochoval.     
                                                             
Mohlo se tedy jednat o hvězdu úplně novou, zářící na obloze tam, kde nikdy předtím nebyla. Možná některá z hvězd ohlašovala svůj zánik prudkým vzplanutím. Je nova nebo supernova, stará a umírající hvězda dostatečným vysvětlením náhlého jasu nad Betlémem?                                                      
V mnoha pramenech se popisuje jako světlo denní, jako světlo, které zvítězilo nad hustou černou tmou. Už roku 200 n. l. přišel římský filozof a církevní otec Tertullianus s názorem, že za tímto svitem stojí zcela mimořádné seskupení planet. K jeho myšlence se přikláněla hezká řádka učenců, byl mezi nimi například i kardinál Petrus Aliaco, u nás neblaze známý jako soudce mistra Jana Husa. S tímto vysvětlením se ztotožňoval i Jan Kepler. Slavný hvězdář svými výpočty došel k závěru, že kolem roku 7 př. n. l.  došlo v souhvězdí Ryb k velmi vzácné události, konjunkci ( sblížení) planet Jupiter a Saturn. Tato situace se prý měla dokonce opakovat třikrát za sebou. Modernější výpočty upřesnily dokonce i datum, kdy ke spojení mělo dojít. Byly to dny 29. května, 30. září a 5. prosince. Sblížení planet je ale zcela zdánlivé a jeví se tak pozorovateli z naší Země.

Jupiter a Saturn byl pouze ve shodném směru, od sebe však vzdálen více než půl miliardy kilometrů. A naši předkové v takové konjunkci našli vysvětlení. Jupiter, hvězda královská v souhvězdí Ryb, se nachází v mimořádné blízkosti Saturna, hvězdy židovské. Bylo zřejmé, že jde o nového židovského krále. Navíc, planeta Mars, ve výkladu nepřítel Židů, zapadala a Slunce se nacházelo před jarním bodem a zvěstovalo příchod Spasitele. Výklad, který odpovídá složité situaci v té době. Římané se chystali podrobit si celou oblast Judeje a to se jim také v roce 6 př. n. l . podařilo.                                           

Pokud se vám v hlavě rodí otazník, jestli je možné, aby tento výklad byl pravdivý, věřte, že odborníci i hvězdáři dávno ví o omylu římského opata Dionysiuse Exiguuse. Ten se totiž ve snaze určit v šestém století našeho letopočtu přesný okamžik narození Ježíše Krista dopustil početní chyby. Zmýlil se právě o těch sedm let. Chyba římského opata zůstala, ale vzrušující pocit, že bible přináší opravdový důkaz o událostech v Betlémě  v nás zůstává.     A betlémská hvězda korunovaná jasným chvostem dál neodmyslitelně patří ke kouzlu Vánoc.