Peču, pečeš, pečeme?

Moje maminka  tomu šílení kolem pečení nepodléhala, alespoň ne navenek. Ona udělala začátkem prosince plán, co se letos bude péct a v jakém množství. Dokoupila potřebné suroviny. Část z toho už byla dávno doma, protože se některé věci nekupovaly, až když je člověk potřeboval. Byly nakupovány ve chvíli, kdy se objevily v obchodě (např. kokos) nebo přes známé (třeba vlašské ořechy).  A kolem třetiny nebo poloviny prosince začala péct. Vždy věděla, co přesně bude druhý den péct, aby to postíhala. Těsta si nachystala den dopředu a druhý den se peklo.

Když jsme byli s bráchou malí, tak se peklo u babičky. Maminka i babička pekly cukroví s láskou a péčí. My jsme byli s nimi a hráli jsme si v pokoji vedle kuchyně, vyrušovali při pečení a hlavně „pomáhali“. Obalovali jsme vanilkové rohlíčky v cukru, a když nás to bavilo, tak jsme vykrajovali. Měli jsme zakázané jíst čerstvě upečené cukroví, aby zbylo na Vánoce. Výjimku tvořilo cukroví, které se při výrobě zlomilo. Tak se samozřejmě stalo, že nás maminka přistihla při tom, že pečlivě cukroví zlomíme a až pak ho dáme do pusy.

Když začala babička ztrácet síly, pečení se přesunulo k nám domů a později se k nám přesunula i babička nastálo. Babička pomáhala spíše radou.  A do pečení jsem byla zaangažována já „na plný úvazek“. A mě to fakt bavilo. Jenže znáte to, jak to dopadá, když lidi pečení cukroví baví. Začínají vznikat zásoby cukroví, které nejsou schopni rodinní příslušníci v průběhu Vánoc zkonzumovat. Velký mrazák v domácnostech nebyl běžný, cukroví bylo skladováno na balkóně. Teploty byly normálně pod bodem mrazu.

A jak vypadaly vánoční návštěvy?

To byl klasický „horor“ na téma zavaleni cukrovím. Na každou návštěvu se vzala krabička s cukrovím. Bylo se ho potřeba zbavit, vždyť by to byla škoda, kdyby se zkazilo. Ovšem s sebou zpátky se nesla opět krabička s cukrovím od hostitele, která byla větší (měli podobný problém). Takže se na další návštěvu odnesla ještě větší krabička vlastního cukroví, protože se muselo sníst to darované. A z návštěvy se přinesla zase ještě větší … Každý, kdo se objevil ve dveřích, vyfasoval cukroví a cukroví ubývalo pomalu, nemizelo.

Dnes už je naštěstí jiná doba. Pečou opravdu jen lidé, které to baví, a myslím, že už se tak nepřehání s množstvím, jako tomu bylo dříve. Už není ostuda nechat si cukroví upéct nebo nakoupit na poslední chvíli v obchodě. Přebytky se dají bez problému zamrazit, aby přišly k chuti v pozdější době.

Na závěr se rozloučím s přáním: „Užijte si pečení či nákup cukroví tak, jak to máte rádi. A přeji hojnost cukroví, nikoliv však „hororový nadbytek“.

Dana12345 - čtenářka
ChytráŽena.cz