Naše babičky a někdy i maminky sice neměly takové možnosti a určitě ne takového bohatého ježíška, ale uměly si je víc a s klidem užít. Protože v dnešním konzumní společnosti se už mnoho tradic zapomnělo a vše se přepočítává jen na peníze a na drahé dárky.
S láskou vzpomínám na mou babičku, která mi vyprávěla, jak si zdobili stromeček kostkami cukru v barevném papírku, perníčky a společně vyrobeným řetězem. Pro ně byl největší dárek, když se konečně pod stromečkem sešla celá rodina, zazpívaly se koledy a děti si pouštěly u toho lodičky se svíčkou v oříšku. Měly radost z dárků, které dnes už nikdo neocení. Ručně vyrobené panenky, oblečení, nebo jedné krabice s Člověče, nezlob se. U toho se všichni pustili do cukroví a jen pár vyvolených mohlo koukat na pohádky v televizi.
Snažím se vštěpit stejné hodnoty i dceři. Bohužel je ovlivněná stejně starými dětmi a vůbec okolím a reklamami v televizi.
Při pečení cukroví strašně ráda pomáhá, snaží se uhníst těsto a pak vykrajovat a zdobit. Samozřejmě při tom neustále ujídá jako každé děti ještě neupečené těsto. U nás máme pěkný zvyk nezapomínat na zvířátka, tak sušíme chleba a kaštany. A před Vánoci to nosíme do krmelce. A krmíme kačeny na rybníce a lůj věšíme na strom.
Na Štědrý den pak musím zabavit malou zdobením cukroví a obalováním řízků z kapra. Toho se nám jednou tak lekla, že ho odmítala i sníst. Manžel ho přinesl jen omráčeného a když jsem ho chtěla opláchnout v umyvadle a malá se na něj přišla podívat, tak vyskočil a mrskal sebou o kachličky. Naporcování kapra je práce manžela, ta největší práce stejně čeká na mě. Po porcování uklidit. Od krve a šupin je vždy celá linka včetně ledničky a i zem je třeba vytřít. Salát děláme společně s Natálkou, od brambor až po loupání vajec. Míchat salát je její nejoblíbenější činnost. Jíst ho je už horší. Když je už konečně všechno nachystané a potajmu propašované dárky pod stromečkem, tak u štědrovečerní večeře ji udržet je nadlidský úkol. Pouštění lodiček ji nebaví, jablko krájet nechce a aby si s námi zazpívala koledu, to po ní už vůbec nemůžeme chtít. Takže ta večeře je pokaždé v poklusu a s uchem na dveřích do obýváku, kdy ten Ježíšek zazvoní.
Nejhezčí jsou ty její rozzářené oči, když konečně padne tma a v obyváku se rozsvítí stromeček a pod ním září dárky. Ještě neumí číst, tak nám je nosí a ty svoje rovnou škube z balicího papíru a nedočkavě rozbaluje. Jen mám pocit, že jich má každý rok víc a víc a dražší. Protože s jedním pěkným svetrem ji už dávno nepotěším. Dneska je to opravdu o množství a drahých dárcích. Alespoň ty pohádky v televizi zůstaly a Popelku si nenecháme nikdy ujít.
Po svátcích se dojídá i tři dny kapr a salát a o cukroví už taky opadá zájem. Jak byla malá, tak mě jednou dostala. V tom cukroví na stole si vybírala pořád to samé. To, co nechtěla, už tam bylo den a stále jsem to nedoplnila, dokud se to nesní. Tak to v jednu nestřeženou chvíli vyhodila do koše a vítězně mi oznámila, že už to bylo staré a že mám nabrat na tácek nové :-)
Letos nás čekají svátky možná kouzelné, možná trochu smutné. Přímo na Vánoce se nám má narodit Tomášek a nikdo přesně neví kdy. První termín mám těsně před Vánoci a ten druhý přesně na 24. 12. Možná, že je strávím v nemocnici. Ale stále doufám, že to stihnu do Vánoc a na Štědrý den budu doma. Natálka se na brášku moc těší, jen si nedokáže představit ty změny a co nás všechny čeká. Každopádně budeme mít Ježíška, který se nedá nikde koupit a nám všem bude dělat ještě dlouho jen samou radost.
IB60 - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz