Mucholapka

Ten rok jsem si chtěla udělat pěknou výzdobu bytu, ať to na Vánoce máme obzvlášť krásné. A ač se květiny přesazují na jaře, nakoupila jsem hlínu a dala se do přesazování kytiček. Koupila jsem nádherné keramické květináčky ve stejném designu, a do nich jsem přesazovala veškerou květenu, kterou jsem doma měla. Přikoupila jsem pár pokojových květin, abych doplnila volná místa. Až poté jsem se dala do obvyklého gruntování, mytí oken, pečení cukroví a všeho, co k předvánočnímu maratonu patří.

Po večerech jsem s nedočkavými dětmi vyráběla papírové závěsné ozdoby do oken, na lustry atd.

„Maminko, tady lítá moucha,“ upozornila mě dcera.

„Ale ne, Lucinko. Je zima, mouchy v zimě spí,“ odpověděla jsem.

„Podívej!“ ukázala dcera prstem. Skutečně, na zdi seděla velká masařka. Kde se tu vzala?

Od této chvíle se v domě objevovaly mouchy všude, kam se člověk podíval. Velké masařky byly v kuchyni, obývacím pokoji, ale i v dětských pokojích, pracovně a podobně. Manžel se jal plácačky a na pečlivě umytých oknech vytvářel fleky po mouchách, které trefil. Podařilo se mu shodit dokonce jednu vázičku z poličky. Střepy přinášejí štěstí, ale ve spojení s mouchami v pečlivě uklizeném domě mě přiváděly k zoufalství.

A proto jsem několik dní před Štědrým dnem navštívila drogerii a dožadovala se zde mucholapky a účinného prostředku na mouchy.

„Ale to máme v letním zboží,“ zkřivila tvář mladinká prodavačka.

Nakonec jsem sehnala nejen sprej na mouchy, ale také osvědčené tradiční mucholapky.

Ten rok jsme měli nejen vánoční stromeček, ale i lustry a okenní garnýže ověšené mimo baněk, jmelím a dalšími ozdobami tradičně patřícími k Vánocům také…mucholapkami.

Vonělo vánoční cukroví, domeček se leskl čistotou a nám dělaly společnost mouchy, které, jak jsem později zjistila, se vylíhly ze zárodků v nově koupené hlíně na kytky. Za zpěvů koled se domem linula vůně cukroví a vánoční purpury s příměsí Biolitu.

A nejlepší bylo, když se děti po vánočních svátcích vrátily dcera do školky a syn do školy.

V začátku nového roku jim paní učitelka zadala tradiční úkol – namalovat obrázek, jak trávily Vánoce.

A mé dětičky malovaly dárečky, cukroví, stromeček, mámu, tátu, sourozence i našeho pejska.

Až když jsem si šla do školky vyzvednout svou dcerku, nedalo to paní učitelce, aby se nezeptala: „A copak to Lucinka namalovala tady?“

Zrudla jsem. A nenapadlo mě nic jiného, než jít s pravdou ven. „To je, prosím…mucholapka.“

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout		Přidat na Linkuj

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10