Bylo po válce a mým nejmilejším dárkem byla kniha, uměla jsem brzy číst a myslím, že jsem nikdy ze žádného dárku neměla větší radost jako z jedné jediné knížky. Ovšem peníze nebyly, ale my nebyli nároční, až jednou... Přišla za mnou maminka a prý ať s ní jdu k jedné paní, chtěla by si na mně vyzkoušet kabát, který šila pro dcerku její známé. No tak jsem šla.
Švadlena si na mně vyzkoušela ošklivý kabát, červenočerně kostkovaný, zeptala se mě, jestli se mi líbí, já ze slušnosti kývla, ale něco se mi na té látce nezdálo, byla mi nějaká povědomá. Ovšem! Měli jsme doma takovou deku! Ale podezření jsem opravdu neměla, jenže když jsem pod stromečkem našla dotyčný kabát, můj pláč nebral konce. A maminka si myslela, jakou mi udělá radost. Nevím, jestli jsem potom dostala něco jiného, je to skoro sedmdesát let, ale nepamatuji si, že bych ten kabát kdy nosila. Ovšem kamarád, který bydlel u nás v domě, dopadl mnohem hůř. Čekal od Ježíška kabát, nebylo na něj, tak nedostal myslím nic.
Chodil po dvoře a brblal: Dobře našim tak, když mi nekoupili kabát, ať je mi zima! Moje děti vždycky osahaly dárek přes papír a když měly podezření, že je tam oblečení, daly balíček stranou a rozdělaly si ho až nakonec. Později mi řekly, že oblečení není dárek, že bych jim to stejně musela koupit, dnes už mám i vnuky velké, raději jim dávám nějakou drobnost a peníze, s dárkem se nikdy nestrefím. Dnes děti dostávají drahé dary, ale myslím, že my si dárků víc vážili a opravdu si jich užili. Kdysi nám tatínek vyrobil loutkové divadlo a dal nám ho pod stromek, co my jsme si s tím nahrály, všechny děti z domu donesly panenky, krabičky, třeba od zápalek, to byly židličky, větší krabička byl stolek, i postýlku jsme sehnaly, sešly jsme se vždycky u někoho doma a hrály loutkové divadlo, ovšem jen v zimě, hlavně o Vánocích, v létě jsme běhaly po venku, nikdo by nás neudržel doma, ale měly jsme tu výhodu, že jsme neznaly PC.
Upřímně řečeno, dnes Vánoce moc ráda nemám, děti odrostly, příbuzní i manžel mi umřeli, tak by mi bylo docela smutno, kdybych na stará kolena nepoznala chat. Je nás pár lidí, kteří se sejdem i na Štědrý den a je nám veselo. Známe se i osobně, tak si moc rozumíme, jsme si jako druhá rodina...
ChytráŽena.cz