Byl Mikuláš a já šla nakoupit. Měla jsem čas, venku bylo pěkně, a tak jsem se rozhodla, že nepůjdu jen do obchodu blízko mého bydliště, ale projdu se po městě a zajdu do obchodního centra s mnoha malými obchůdky, butiky i supermarketem. Třeba natrefím na něco, co by se líbilo dětem na Vánoce, a když ne, dám si někde horký punč nebo svařené víno, koupím trdelník a trochu si osladím život.

Procházela jsem se obchodní galerií, nakukovala do obchůdků, abych si prohlédla sortiment k prodeji. Skutečně jsem nakoupila pár drobností, o kterých jsem se domnívala, že potěší mé dcery. Té, která je ezoteričtější a miluje spíše duchovno, jsem koupila závěsný lapač snů a té praktičtější dárkové balení čajů z celého světa. Oběma pak ručně vyrobenou skleněnou vázu. Zbývalo už jen nakoupit nějaké potraviny. Vzala jsem nákupní vozík a zamířila s ním do supermarketu. Byla jsem zrovna u rozinek, když jsem zaslechla tenké dívčí žadonění. „Maminko, že mi koupíš to lízátko?“ ptala se malá blonďatá holčička.

„Příště, Adélko. Musíme ještě koupit chleba, sýr a dochází nám čaj. Nemám tolik korunek,“ odpověděla mladá maminka.

Zvědavě jsem si ji prohlédla. Byla čistá, upravená. Její oblečení působilo ale lacině. Cigarety ani alkohol jsem z ní necítila. Holčička držela jedno z dražších lízátek. Bylo celé z čokolády, ve tvaru medvídka a stálo víc, než obyčejná lízátka. Musela lízátko vrátit a maminka, aby jí to nebylo líto, vložila do vozíku obyčejné malé lízátko. Holčička zklamaně odcházela. Ještě chvilku jsem je pozorovala. Maminka šla k pečivu. Tam vybrala kilový bochník chleba. Holčička najednou ukázala na koblihy posypané cukrem. Maminka zaváhala, vložila jeden koblížek do pytlíku na pečivo a uložila do vozíčku. Následně vzala bochník chleba a vyměnila ho za půlku obyčejného, a šly dál.

V tu chvíli mě to napadlo. Popadla jsem taky pytlík na pečivo a naplnila ho vdolky, donuty a dalším sladkým pečivem. Odtud jsem se vrátila k cukrovinkám. Do svého vozíku jsem uložila lízátko ve tvaru medvídka, přidala velkou čokoládu a oříšky v cukru. Pak jsem rychle přešla k ovoci a zelenině, naplnila pytlík mandarinkami, druhý jablky, přidala pár banánů a zamířila jsem k pokladnám. Ženu s holčičkou jsem neztrácela ze svého zorného pole, dokonce jsem je u pokladen předběhla. Pak jsem si na ně počkala.

Ani si mě nevšimly. Žena nesla v jedné ruce tašku, druhou držela za ruku holčičku. Ta koukala k zemi. Jemně jsem dívce poklepala na rameno. „Nejmenuješ se náhodou Adélka?“ zeptala jsem se. Holčička se udiveně podívala na maminku, a pak přikývla. „Tak tady něco pro tebe mám. Procházel tudy Mikuláš a říkal mi, že jsi hodná holčička. A tak mi tu pro tebe něco nechal. Prý musí spěchat za ostatními dětmi a nemá už čas.“                                                     

Podala jsem udivené holčičce tašku s nákupem. Malá pohotově začala odříkávat básničku o sněhu a o tom, jak pojede na saních. Ještě víc se divila maminka. Nepozorovaně se mě zeptala, kde jsem se tam vzala a odkud se vzal ten nákup.

„To nechte tak, všimla jsem si, že malá chce lízátko, a tak jsem jí tam něco přidala.“ 

„To ale nemůžeme přijmout. Jak byste k tomu přišla?“ zeptala se paní. Vysvětlila jsem jí, že úplně normálně. Mám kupovat Mikuláše pro svá vnoučata, nebo koupit jedno překvapení navíc? Paní mi ještě vysvětlila, že řádně pracuje. Kvůli malé ovšem může dělat jen na zkrácený úvazek. Je s ní totiž sama a nemá už rodiče, kteří by ji hlídali, když je v práci. A tak stěží vyjde s výplatou.

Chápala jsem. Mladí to dnes nemají jednoduché. Ani my důchodci si nemůžeme moc vyskakovat. Za ty jiskřičky v očích malé slečny mi to ale stálo. Domů jsem se vrátila s pocitem, že vyjít si do města na nákupy byl dobrý nápad.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10