Petr a Lucie jezdili každý den do práce autobusem do nedalekého města. Znali se podle vidění a vždy se jen pozdravili. Jednou si Lucie sedla v autobuse vedle Petra a prohodili spolu pár vět. Od té doby se při pozdravu na  sebe usmáli, zanedlouho si začali pravidelně sedat spolu a celou cestu se bavili. Postupně zjišťovali, že mají spoustu společného. Nebyl pro ně problém najít společné téma k hovoru.

Jednoho chladného dne měl autobus zpoždění. Petr tedy navrhl Lucii, aby s ním šla do nedaleké cukrárny a zde, v teple počkají na další autobus. Dali si kávu a dortík, povídali si a povídali a najednou zjistili, že odjely už dva autobusy. Domů přijeli téměř o dvě hodiny déle. Už byla tma, tak Petr šel Lucii vyprovodit. Nakonec si domluvili na víkend návštěvu kina. Následovaly další společné akce – divadlo, taneční zábava, ples, výlety nebo jen večerní procházky městem. Bylo jim spolu moc dobře a vždy se na každé setkání těšili.

Blížily se Vánoce a Petr přemýšlel, co by Lucii koupil. Znal ji dobře a téměř hned ho napadlo asi pět dárků. Snažil se vybrat ten nejlepší. Dohodli se totiž s Lucií, že si dají jen jeden dárek. Nakonec se rozhodl pro třídenní lyžařský pobyt v Krkonoších. I Lucie přemýšlela, jaký dárek by udělal Petrovi největší radost. Měla hned několik tipů, ale vyhrál pobyt na horách přes Silvestra. Oba vše zajistili a už se těšili, až si své dárky předají. Štědrý den oba trávili společně se svými rodiči a sourozenci.

Dvacátého pátého prosince byli domluveni na společnou večeři a zde si chtěli dárky předat. V restauraci měli zamluvený stůl, který byl hezky prostřen, dokonce zde byl i malý ozdobený stromeček. Když Petr s Lucii přišli, ihned oba vyndali své obálky s poukazy na hory a položili je pod tento stromek. Bylo to tak bezprostřední, až je to oba zarazilo a celý večer se tomu smáli. Objednali si dobrou večeři a u vína si dlouho povídali. Potom následovalo rozbalování dárků. Téměř současně otevřeli obálky a vytáhli poukazy. Nejdříve se na sebe překvapeně podívali a potom se tak rozesmáli, že se ostatní hosté po nich otáčeli. Opět se ukázalo, jak dobře se znají a vlastně si vzájemně splnili přání. Zvláštní bylo, že i termíny pobytu na sebe navazovaly a byly do stejného hotelu. Tento zážitek je ujistil v tom, že k sobě patří.

Za dva dny tedy odjeli na hory a vraceli se až na Nový rok. Užili si krásného slunečného počasí, lyžování, procházek a hlavně sněhu. Zde poprvé začali mluvit o svatbě a téměř vše promysleli. Domů se vrátili s tím, že první jarní den bude jejich svatebním dnem. Tento den totiž trvala jejich známost přesně rok. Rodiče nebyli proti, takže přípravy na svatbu mohly začít hned. Svatba nebyla velká, jen rodiče, sourozenci a nejlepší kamarádi. Všichni si tento den nádherně užívali. Týden po svatbě novomanželé odjeli na svatební cestu. A hádejte kam? No přece do Krkonoš do „jejich“ hotýlku.

Chcete ještě vědět  jak žijí dnes? Koupili si domeček na kraji města, aby to měli blízko do přírody, mají dvě děti – třináctiletého Péťu a jedenáctiletou Lucinku. Jsou šťastní a spokojení a letos oslavili patnáct let společného života.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10