Ladovská zima Jaromíra Nohavici

Satiricky laděná Ladovská zima, kterou napsal jeden z nejpopulárnějších českých písničkářů Jaromír Nohavica, se okamžitě po svém uvedení stala hitem. Autor ji umístil na své internetové stránky, kde ji nabízel zdarma ke stažení, čehož jeho příznivci s radostí využili.

Ladovská zima svým vtipem okouzlila malé i velké a dnes již patří k tradičním novodobým zimním a dokonce i vánočním písním. Máte pro ni slabost i vy? Vzpomínáte si, kdy zazněla vůbec poprvé?

Ladovská zima se hrála poprvé v únoru roku 2006 na koncertě v Hranicích. Tehdy byla skutečná zima s metrovými závějemi, kdy se stromy pod sněhem jen prohýbaly. Takto krutým zimám jsme již odvykli, proto mnozí z nás hudrovali a těšili se na jaro.


Do toho přišla Nohavicova opravdu trefně napsaná písnička, která původně nebyla ani vánoční, a okamžitě se stala hitem a zlidověla.


Dnes patří Ladovská zima k nejhranějším písním v zimě a zcela jistě ji uslyšíme i v čase adventním a v době Vánoc.

Za vločkou vločka z oblohy padá,
chvilinku počká a potom taje,
na staré sesli sedí pan Lada,
obrázky kreslí zimního kraje.

Ladovská zima za okny je,
a srdce jímá bílá nostalgie,
ladovská zima, děti a sáně,
a já jdu s nima do chrámu páně.

To mokré, bílé svinstvo padá mi za límec,
už čtvrtý měsíc v jedným kuse furt prosinec.
Večer to odhážu, namažu záda,
ráno se vzbudim a zas kurva padá.

Děcka majú zmrzlé kosti,
sáňkujú už jenom z povinnosti,
mrzne jak sviňa, třicet pod nulů,
auto ani neškytne, hrudky se dělají v Mogulu.

Kolony aut krok sun krok,
bo silničáři tak jak každý rok
sú překvapeni velice,
že sníh zasypal jim silnice.

Pendolino stojí kdesi ku Polomi,
zamrzly mu všecky CD-Romy.
A policajti? Ti to jistí z dálky,
zalezlí do Aralky.

Ladovská zima za okny je,
a srdce jímá bílá nostalgie,
ladovská zima, děti a sáně,
a já jdu s nima do chrámu páně.

Na Vysočině zavřeli Dé jedničku,
kamiony hrály na honičku,
takzvané Rally letní gumy,
v tým kopcu u Meziříčí,
spěchali s melounama a teď jsou… (však víte kde)

Na ČT1 studio sníh,
Voldanová sedí na saních.
A v Praze kalamita jak na Sibiři,
tři centimetry sněhu a u Muzea čtyři.

Jak v dálce vidím zasněžený Říp,
říkám si: Praotče Čechu, tys byl ale strašný cyp.
Kdyby jsi popošel ještě o pár kilometrů dále,
tak jsem se teď mohl kdesi v teple v plavkách válet.

Místo toho aby se člověk bál zajít do Tesca na nákupy,
jak jsou tam na tých rovných střechách sněhu kupy.
Do toho všeho jak mám zmrzlý nos aj líca,
tak ještě z rádia provokatér Nohavica.

Ladovská zima za okny je,
a srdce jímá bílá nostalgie,
ladovská zima, děti a sáně,
a já jdu s nima do chrámu páně.