Jeden úplně obyčejný předvečer Štědrého dne

Já jsem navíc bohužel typ člověka, který nechává vše na poslední chvíli. Začátkem prosince jsem byla ještě v klidu, do Vánoc přece času dost, nebudu bláznit jak ředitelé obchodů, kteří nám každý rok vnucují, že Vánoce začínají už začátkem října :-). Jenže čas pomalu běžel, a najednou tu byla 3. adventní neděle. To už jsem usoudila, že je nejvyšší čas začít něco dělat. Tímto dnem jsem tedy začala péct cukroví, každý den 1 - 2 druhy, chtěla jsem letos alespoň 10 druhů, abych si vynahradila loňské pečení, to jsem zvládla jen 3 druhy. Vloni mě ovšem omlouval 8měsíční pupek, který jsem tehdy valila před sebou. Letos jsem podobnou omluvenku neměla (když nepočítám 33měsíční batole s obrovskou touhou pomáhat, a 11měsíčního všetečku s obrovskou touhou ničit vše v dosahu :-) ). Mé ambice byly tudíž obrovské.

Dny dál utíkaly, já přes den sháněla dárky a starala se o děti, a po nocích pekla cukroví. Týden utekl jako voda, a najednou tu bylo odpoledne 23. prosince. V tu chvíli mi došlo, že mám docela problém. V bytě nepořádek jako obvykle, stromeček ve sklepě, v lednici 3 těsta na cukroví, dárky pro děti hozené ve skříni a čekající na zabalení, dárek pro přítele a pro babičku ještě v obchodě. Přítel byl celý den i celou následující noc v práci, tudíž bylo vše jen na mně. Nejprve jsem oblékla děti, a vydali jsme se dokoupit poslední dárky. Naštěstí bydlíme kousek od Zličína, ten svým nepřeberným množstvím obchodů nikdy nezklame. Bohužel, všude okolo byly tisíce stejně dárků chtivých lidí jako já. Mladší syn byl naštěstí v bezpečí šátku, staršího jsem posadila do vozíku, a vydali jsme se na lov. Výborně, hned u vchodu měli velký výprodej vánočních cukrovinek, půlkilová kolekce za 30 korun. No nekup to. Vzali jsme hned 3.

Co na tom, že jsme šli jen pro 2 dárky :). Poté jsme narazili na regál s balíčky kosmetiky - sleva 50 procent na vše. Super, 1. dárek pro babičku vyřešen. Jeli jsme dál, okolo chladicích boxů s masem. Na první pohled mě zaujala cenovka u kuřecích čtvrtek - sleva na 25 korun kilo... no, vezmeme aspoň 6 cca půlkilových balíčků. V dalším chladicím boxu jsem spatřila už poslední dárkové balení sýrů - druhý a poslední dárek pro babi vyřešen. Přítelovi jsem koupila mikinu a 2 šišky kvalitního salámu, jedlé dárky udělají radost vždycky. Vystáli jsme 15minutovou frontu na pokladnu, zaplatili, naskládala jsem zboží do tašek. Pak jsem ovšem spočítala počet zavazadel, porovnala s počtem svých rukou, a hned jsem věděla, že je problém na světě. Jedna ženská, navíc s 11kilovým dítětem v šátku, a k tomu jedno batole, 4 narvané igelitky a přebalovací taška na rameno. Na autobus asi půl kilometru cesty, v dešti a zimě. Nakonec jsem to přece jen zvládla, a za 15 minut už jsme seděli v autobuse k nám domů.

Po příchodu domů jsme hodili tašky za dveře, a šli jsme do sklepa pro stromeček. Po krátkém hledání jsem krabici se stromkem objevila zapadlou za letními gumami na auto. Donesla jsem krabici se stromkem nahoru, položila ji do předsíně, a začala jsem vybalovat nákup. Synové se mezitím rozhodli vlastními silami vybalit stromek z krabice.

Během vybalování jsem zjistila zajímavou věc. Máme asi nafukovací mrazák. Byl úplně plný, k prasknutí narvaný, nikde ani kousek místečka... a přesto se tam vešla ještě 3 kila kuřecích čtvrtek.

Mezitím si můj starší syn udělal z kolekcí pohodlnou sedačku, a mladší byl plně zaměstnán schováváním částí stromku všude možně po bytě. Jedlé dárky jsem uložila do lednice, ty ostatní putovaly na hromadu dárků pro kluky. Vzpomněla jsem si, že mě ještě čeká pečení vánočky. Naházela jsem ingredience na těsto do domácí pekárny (její vynálezce by zasloužil nobelovku), a rozhodla jsem se, že s klukama sestavíme a  ozdobíme stromeček. Ta první část trvala trochu déle, jelikož části stojanu byly všude možně, jednu jsem našla dokonce uklizenou v koši :-). To bylo krátce po 21. hodině. Nandali jsme se starším synem na stromeček ozdoby, pak jsem se rozhodla, že rozbalím kolekci a  podívám se, jestli budou některé figurky použitelné i na stromeček, když už posloužily jako sedátko pro syna. Byly, naštěstí, některé figurky ve zdraví přežily. To se ovšem za pár vteřin nedalo říct o stromečku, ke kterému mezitím přilezl mladší syn, a samozřejmě ho hned na sebe shodil. Naštěstí máme malý stromek, takže újma na zdraví žádná nebyla, půlka ozdob byla ovšem na zemi, místo na stromečku. Stromek jsme rychle znova nazdobili, upletli vánočky, a dali péct. Potom, okolo 23. hodiny, se mi konečně podařilo uspat kluky, a přišla dlouhá cílová rovinka předvánočního maratonu. Udělat z těst v lednici voňavé cukroví, zabalit kopec dárků, uklidit celý byt, a v neposlední řadě také udělat bramborový salát, protože druhý den je lepší než čerstvý.

Než jsem tohle všechno udělala, byla hodinová ručička už skoro na čtyřce. Tehdy jsem konečně padla do postele. Nesmírně unavená, ale šťastná, že je vše hotovo tak, jak jsem chtěla, něco i nad očekávání (cukroví jsem zvládla dokonce 11 druhů). A mě po krátkém spánku a dopolední návštěvě babičky, už čekalo jen obalování rybího filé (kapra nemáme rádi), a pak rozzářená očka synů při rozbalování dárků. To byla ta nejhezčí odměna. 

Bylo to únavné a vyčerpávající, ale naštěstí jsou Vánoce jen jednou do roka. Takže mám před sebou 11 měsíců klidu :-)

Slavuska - čtenářka
ChytráŽena.cz