Je večer

To začal padat sníh. Sněhové vločky ladně tančí a pomalu se snáší k zemi. Jejich bělost prosvětluje náves a světla oken se se od jejich bělosti odrážejí do tmavého stínu za kaplí. Pak se v jednom okně rozsvítí první vánoční dekorace, trošku brzy, advent začíná až příští týden.

Je to okno maličké Eli, co se narodila druhého ledna a její maminka se nemůže dočkat jejího prvního ježíška.

To ticho, klid a pohoda pomalu prostupují mou duši, hlavou začínají plynout vzpomínky a před očima míhat obrazy.

První Vánoce, na které se dítě pamatuje, krásný dům, vůně čerstvého stromku, úsměvy a pohlazení.

Pak další v chudé dřevěné jizbě a přece tak krásné.

První půlnoční mše, skoro cítím omamující vůni kadidla.

A znova se obraz mění.

Vidím mladou dívku, jak sedí pod vysokou ozdobenou borovičkou a rozdává své první dárky dětem.

Pro ni je největším dárkem, když nejstarší z dětí k ní přijde, pohladí ji po tváři a řekne: „Maminko, děkujeme.“

A střídá ho obraz, na který se celý život snažím zapomenout.

Padá sníh, je zima, za pár dní budou Vánoce. Stojím venku v té zimě s dětmi, u nohou pár kufrů... To tchán nás vyhodil z bytu a nemám s dětmi kam jít.

Obraz střídá obraz, vzpomínka vzpomínku.

Vánoce, kdy z domu odešly první děti. Jsou daleko a tak moc mi chybí.Těžko je na duši, ale nesmím to dát znát, ti ostatní musí mít hezké svátky.

První svátky na statku. S dětmi jsme vyzdobili i chlév, všude voní čerstvé chvojí. Sviňka si vzpomněla mít pod stromečkem mláďata.

Dávám večeři, rozdám dárky, děti se dívají na pohádku, já si beru knihu a sedám si k sviňce na stoličku do blaňku. Tichem se ozývá slabé frkání. Zvednu se, jdu na druhou stranu stáje, otvírám box a na uličku pouštím svého koně. Opět si sednu k rodící prasnici, přes ohradu se objeví hlava koně. Položí si svoje nozdry na mé rameno a spolu tiše hlídáme zrození nového života.

Před očima se mi míhají obrazy jeden za druhým.

První Vánoce, kdy jsme s mužem sami,

Vánoce, kdy jsem u stolu jen já.

Pomalu se blížím k současnosti.

To, co mi bylo souzeno, jsem prožila, dnes už jen vzpomínám. Zajímavé, že člověk si lépe pamatuje to dobré.

Okna na vsi se pomalu zatemňují, bílý poprašek prosvětlil noc. Odstupuji od okna a divím se, kolik času jsem snila a vzpomínala.

Zapaluji dvě svíčky u Panenky, sedám k počítači, vracím se do reality a vím, že i  Vy všechny, které znám z písmenek i osobně, zůstanete uloženy v mých vzpomínkách.

Tetka64 - čtenářka
ChytráŽena.cz