Hlavně zdraví ...

Přání, které nás provází - poněkud nadneseně - od kolébky, až do hrobu. Vzpomeňme sudičky nad kolébkou a tetičky a sousedky nad kočárkem, či dětskou postýlkou. Je přáno nám, přejeme my, blízkým, známým, ba někdy i těm, které potkáváme poprvé.

Přáváme si a je nám přáno při rozličných příležitostech, rozličnou formou. Ústně, písemně, v rozhlase, na obrazovkách televizorů a počítačů /pokrok se nedá zastavit/, prózou i poetikou vlastní i vypůjčenou. Je nám přáno jednotlivci, i kolektivy - co třeba tříkrálovské „...štěstí, zdraví, vinšujem Vám...“        

Jsou přání různá,  upřímná, komerční /v reklamách/, ba i podbízivá - od nás šéfům, k nám - řekněme od politiků - chtějí náš hlas...        
Někdy se to nevyvede. Přítel Ivan - buď mu země lehká - potkal jednou našeho třídního a použil, poněkud zavádějící formulaci: „A jinak jste zdravý, pane profesore?“ To mi připomíná, že jsem v úvodu použil termín - přání až do hrobu. Jistě i ve vašem okolí se traduje vystoupení pohřebního řečníka, který v patetickém zápalu při loučení s nebožtíkem vyslovil ono:„Loučím se s Tebou, drahý příteli a buď dlouho zdráv!“       

 I doba přání mění - je doloženo, že v době protektorátní se ujal novoroční pozdrav:„Stálý, nový, zdravý...“ v němž jen málo chápavý nepoznal hold velkému generalissimovi...       
 V letech  pozdějších, připusťme nepříliš dostatečného zásobení trhu a podpultismu, se přávalo novoročně :„Hlavně zdraví a ostatní nám seženou dobří známí“.        

Pamatuji maminku, která, velmi úhledným rukopisem, pokryla přáním několik desítek vánočních pohlednic, přičemž se málokdy v textu opakovala. Jaký rozdíl proti dnešku, kdy je většinou text předtištěn, stačí podškrábnout, případně přepsat písmenko „e“ ve slově „přeje“ na „í“, pokud přejete aspoň dva.       

Také počet přání se každým rokem mění, u nás už zbývají pouhé čtyři adresy. Část, pravda, nahrazuje internet, něco mobilní spojení - kamarád Olda, známe se šedesát dva let - mne vždy s přáním předběhne, já mohu jen odpovídat. Bohužel, mnohým už není kam cokoliv napsat. Odešel slovenský adresát Gejza, moji dovolenkoví domácí v podhůří Radhoště, ztrácí se spolužáci se všech stupňů škol, kterými jsem prošel, nezbyli kamarádi z vojny. Několik málo spoludůchodců potkávám, těm netřeba psát, opřeme se o hole a potřesem si pravicí.      

Co se na gratulační korespondenci změnilo nejvíc - asi to, že někdejší třicetihaléřovou známku nahradila šestnáctikorunová, tady zařádila inflace nebývalou měrou, navíc rafinovaně česká - státní - pošta sjednotila tarif za pohlednici, koresponďák i obálku, kupodivu na té horní hranici.      

Původně jsem chtěl dnes vést povídání o tom, zda je přemíra přání dobrého zdraví účinná, zda to nejsou jen „slova, slova, slova“, opsáno od klasika. Vidím ale, že jsem se opětně, jako často  rozkecal, takže na rozbor mého zdraví a zdraví vůbec se snad vypravíme někdy jindy. Dnes snad jen poznatek mého dávného mládí. Tehdy jsem poznal dvě přísloví „Veselá mysl je půl zdraví“ a výchovné „Čistota je půl zdraví“, takže, ergo kladívko /původ tohoto rčení je mi, jako obvykle mnohé, utajen/, stačí být náležitě umytý a dostatečně dobře naladěný a tím pádem „úplně zdravý“.

Milí přátelé, drahé přítelkyně, nevím kdy a zda se k Vám toto povídání dostane, pro jistotu ale, vše dobré v roce, do kterého vkročíme, podle mého času za šestatřicet hodin a abych nevybočoval ze zvyklostí - hlavně hodně zdraví!!!
Váš Jarda