Drobné novoroční přání

Tak je tu Nový rok. Nový s velkým N, protože je skutečně prvního ledna ráno, a to už roku 2014. Poprvé jsem byla poslední den roku sama. No, sama, jak se to vezme. S Benem, naším osmiletým věrným pejskem. K večeru jsem sice zašla popřát taťkovi, ale uvítala jsem ten nový rok skutečně sama jen se psem.

Můj pubertální syn trávil prvního Silvestra se svou „přítelkyní“, jestli tak jde nazvat ještě nezletilou, asi stejně pubertální žábu. Ale nevadilo, to už je úděl rodičů. Udělala jsem si chlebíčky a jako vždy jsem se alkoholu ani nedotkla a „slavila“ jsem příchod roku 2014 jen v přítomnosti černého nealkoholického chlazeného nápoje, po kterém roste zadek, ale který tak dobře chutná. Alkohol mi nechutná a připadá mi hloupé pít z povinnosti. A ráno mě čekala i tak hromada nádobí ve dřezu. Je to už úděl nás žen. Už jako malé dostáváme nádobíčko a panenky na hraní, zatímco páni kluci si to drandí s maketami autíček, vláčků, letadýlek a podobně.

Uvažuji, o kolik jsem za ten poslední rok zase zestárla. Co přišel syn do puberty, už to není pouhých 365 dní v běžném roce a 366 v tom přestupném. Mám pocit, že každým dnem stárnu o rok…

Ale tak, jako já stárnu, i naše děti jednou ta puberta opustí. A tak se zamýšlím nad tím, co nám ten nový rok přinese. Už vím, že můžu počítat se zvýšením synova sirotčího důchodu asi o dvacetikorunu. Kdo ví, jestli vůbec. Zatímco mléko, chleba, rohlíky a vše ostatní zvýší svou kupní cenu minimálně o korunu, svou váhu si leckteré zboží ani nezachová, ale „zeštíhlí a zhubne“, zatímco mé boky, tolik lačnící po onom redukčním procesu, se opět zakulatí. A to navzdory mým sportovním výkonům, kdy se vydávám do rušných ulic na kole a lámu rekordy, ponižuji vrcholky našich hor a potím své tělo v sauně, abych mu následně dala zabrat několika desítkami přeplavaných bazénů. Už si pomalu zvykám. Je to realita. Ale ke každodenní realitě patří také vycházky se svým čtyřnohým kamarádem Benem, rána plná slunce a večery s rudým západem slunce. Patří k ní také srnky na louce, radost z pokoření vrcholků, z přeplavání všech možných stojatých i tekoucích vod, které lze pokořit, pohoda u kávičky s kamarádkami, popovídání si s nimi, a v neposlední řadě také diskuze na Chytré Ženě, drobné rozepře i drobná zaškobrtnutí, smích a radost z překonaného. A tak to má být.

A tak přeji všem chytrulkám i samotné redakci, abychom se takto setkávali i v letech budoucích, abychom si našli všichni čas podiskutovat, svěřit se a vzájemně si poradit. Ve zdraví, v dobré náladě. Ať je ten letošní rok alespoň stejně dobrý, jako byl ten minulý. Ale v koutku srdce…ať je ještě lepší…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10