Adventní Vídeň v roce 1989

Byl prosinec roku 1989. Žili jsme v takové zvláštní euforii. Vše se měnilo a bylo kolem nás spousta novinek. Obchody se začínaly plnit zbožím, už jsme nemuseli čekat, jestli přivezou právě to, co potřebujeme. No a v té době přišla kolegyně ráno do práce s tím, že četla ve výloze jediné cestovní kanceláře ve městě letáček, který nabízí výlet do Vídně. Háček byl v tom, že se mělo jet v sobotu, pár dnů před Štědrým dnem. Tehdy jsme byly ještě svobodné a Vídeň nás lákala. Odpoledne jsme z práce šly rovnou do cestovky. Volná místa ještě měli, tak jsme se hned přihlásily a zaplatily. Nadšená jsem pospíchala domů, abych novinku sdělila mamce. Zároveň jsem ale měla trochu obavy, co na to řekne. Bylo přeci jen těsně před Vánoci.

Doma jsem jedním dechem řekla, kam se chystám. Zároveň jsem mamku ujistila, že v týdnu udělám vše, co je třeba, aby u nás Štědrý den proběhl v klidu a pohodě. Mamka mne vyslechla a potom řekla: „Tak já bych jela taky.“ V první chvíli jsem myslela, že jsem se přeslechla. Mamka se ale začala vyptávat na podrobnosti a tím jsem se ujistila, že to myslí vážně. Šla jsem k telefonu a chtěla zavolat kamarádce tu novinu. Než jsem k němu došla, tak začal zvonit. Zvedla jsem ho a představila se. Na druhém konci se ozvala kamarádka: „Moje máma chce jet také.“ Já jsem jen řekla: „Moje také,“ a začaly jsme se smát.

Druhý den v práci jsme plánovaly a hledaly v mapkách, které se tehdy dost těžko sháněly. Chtěly jsme vidět památky, ale navštívit i obchody a okouknout zboží. Případně nakoupit drobné vánoční dárky. Byly jsme nadšené a počítaly dny, kdy už pojedeme. Já jsem do té doby byla jen v zemích, kam se dříve mohlo jezdit. Tedy Východní Německo, Polsko, Maďarsko, Bulharsko a Jugoslávie. I když tam se dostat někdy byl také problém. Hltala jsem tedy v televizi všechny novinky a reportáže ze zahraničí, abych byla připravena na to, co mne bude ve Vídni čekat.

Nastal den našeho výletu. Jako správní Češi jsme si s mamkou připravily svačiny a vyrazily k autobusu. Zde už čekala spousta lidí. Tehdy odjížděly tři autobusy. Všichni jsme dostaly plánky města s vyznačenými orientačními body. Dokonce zde byl i slovníček. Cesta rychle utíkala a již jsme vystupovaly ve Vídni. Nejdříve prohlídka města s průvodkyněmi a potom volný program. Vše nás uchvátilo. Hezky vyzdobené výlohy plné zboží a úžasná vánoční atmosféra. Adventní trhy plné zajímavých věcí a všude veselo. Nevěděly jsme, kam dříve koukat. Byl to den plný novinek a vše se nám moc líbilo.

Všichni unaveni jsme se navečer sešli u autobusů. Každý nesl tašku s alespoň malým dárečkem. Plni dojmů jsme si vyprávěli, co zajímavého kdo viděl, slyšel a koupil. Inspirovali jsme se zde na různou vánoční výzdobu.  Plánovali jsme, co si doma vyrobíme a zkrášlíme si byt nebo zahrádku. Tehdy jsme tam vlastně ani nejely pro to, abychom nakupovaly. Spíše se jen podívat na Západ. To pro nás bylo něco nepředstavitelného. Každý o tom snil, protože jsme si mysleli, že tam je ráj na zemi. Naše přání se nám splnilo a byly jsme s kamarádkou spokojené.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10