Vánoční dárky

Vánoce se pomalu blíží a my přemýšlíme, co „naježit“ svým blízkým. Rok co rok se předháníme, kdo dá víc a kdo bude mít lepší nápad. V mnohých rodinách už nejde o to překvapit, potěšit, vymyslet, ale o to blýsknout se, předvést, že „já na to mám“.   

Já osobně miluji především překvapení. Jako malá jsem z pár korun, které jsem našetřila z kapesného, nemohla rodičům pořizovat drahé dárky. Tak jsem často kupovala tatínkovi např. ponožky a mamince odpudivě páchnoucí toaletní vodu, která nesla krásný název "Živé květy". Možná si vzpomenete na lahvičku s příšernou vůní, v které byla vložena kytička toho, čím měla vonět. Já kupovala nejčastěji konvalinky :-). Ale i tyto malé dárky jsem dokázala důmyslně zabalit, takže udělaly radost. Tátovi jsem např. složila ponožky do maličké krabičky, vložila do větší, tu ještě do větší... Tak to pokračovalo, až taťka měl právě ode mne pod stromečkem největší dárek. V krabici od televize našel menší, v ní ještě menší..., a tak to pokračovalo, až taťka z hromady papíru, zavalen spoustou krabic a krabiček, vítězoslavně vylovil ony ponožky. Nestačil se divit a já byla šťastná.

Mamince jsem naopak vyrobila z krabic velkého sněhuláka. Do jeho břicha jsem zavřela čpící krabičku se živými květy. Maminka si vybalila sněhuláka a rozplývala se nad tím, jak jsem si dala záležet s výrobkem a jak má šikovnou dceru.  A co teprve, když vylovila ony konvalinky! Dělala: „Jů“ a „Jé“, „No, to jsem si už dlouho přála!“ Jen mi bylo divné, že ony živé květy pak ležely v prádelníku bez toho, že by je mamka používala na sebe. Zdůvodnila mi to tím, že přece i naše prádlo, povlečení, v kterém spíme, musí krásně vonět. A já jí věřila a opět jsem byla šťastná. Když byl syn menší, dělala jsem zase já „Jů“ a „Jé“, „No, to jsem si už dlouho přála!“ nad dárky, které jsem vůbec nepotřebovala.

Já bych si pod stromeček přála například poukaz na masáž, do sauny, nebo třeba na let v horkovzdušném balónu. Jo, to by bylo něco pro mě! Ale ve skutečnosti jsem ráda, že na mě někdo myslí, má mě rád, i kdybych našla pod stromečkem již zde uvedené ponožky.

Nejhezčí dárky jsou stejně ty, které vyrobí naše děti. Mamka má dodnes v šuplíku schovaný náhrdelník z navlečených těstovin, který jsem vyrobila už ve školce, nebo náramek z usušených šípků, který naopak vyrobila má mladší sestra. Už vybledlé, částečně rozpadlé šípky a těstoviny neměla srdce vyhodit.

Pravé kouzlo Vánoc je přece jen někde jinde. Jsou to svátky klidu, míru a lásky. Lidé by si měli být blíž. Měli by si udělat čas na děti i sami na sebe. Krásné chvíle u koled, společenských her nebo strávené na společných procházkách se úročí do krásných vzpomínek. A vzpomínky jsou tím, co nám ani dnes nikdo nevezme…