Máme rádi perníčky

Většinou dělám perníčky mikulášské a rodinku nechám, aby se jimi nacpala už před Vánoci a nezblajzli mi jiné upečené cukroví. Jednou jsem ale upekla i krásné perníkové svícínky - jeden pro nás a pro každou babičku také po jednom. Měla to být dekorace na štědrovečerní stůl. Ty mikulášské byly už dávno snědené, a tak jsem svícínky raději ukryla. Asi tři dny před Štědrým dnem se dcerka s manželem rochali  v krabici s vánočními ozdobami a dekoracemi, něčemu se smáli a hodně nahlas se radili, co dáme na sváteční stůl za ozdobu. Okřikla jsem je, ať nechají toho kramaření, že se na stůl dá perníkový svícen a hotovo. To jsem ještě netušila, že na stůl není co dát, protože moje sarančata ukrytý poklad našla, zmocnila se ho a sežrala. Teda jenom ten pro nás, v krabici zbyly ještě dva svícínky pro obě babičky.
Další den přišla dcera s tím, že vůbec nechápe, jak se to stalo, ale svícínek z krabice vypadl a rozbil se. Jak sám dokázal ten čiperný svícínek vylézt z dortové krabice, zavřené v komoře, to nechápu, ani dcerka to nedovedla vysvětlit, snad skřítek hospodáříček, nebo jiné temné síly. Dceruška mě ale utěšila, že davelská babička stejně přijede až na Štěpána, tak ho už potřebovat nebude a samozřejmě se nabídla, že rozbité trosky sní, aby nevznikla škoda. Pak ale vyslovila obavu, jestli to nebude nespravedlivé, aby jedna babička svícen měla a druhá ne, a že by ten se o ten poslední rozdělila s tatínkem.

Tak to teda ne, ten poslední nedám, babička dorazí před Štědrým dnem a svícen si odnese, už se na něj těší.

Babička opravdu přišla, svícínek se jí moc líbil, ale zároveň zachytila i hladově zoufalý pohled své milované vnučky. "Martinko, ty na to máš chuť, viď," politovala toho malého Jidáše v růžové sukýnce. Dcerunka kývala hlavičkou a dávala najevo, že nejedla, ani nepamatuje. "Že to tomu dítěti nedáš, já to přece nepotřebuju," osopila se na mě babička a už posílala naší holčičku, až si ty perníčky spapá. "Takhle to dítě trápit," dál mě kárala babička, že by si pes ode mě kůrku nevzal. Cítila jsem se opravdu jako pomocník Herodese, vždyť jsem trápila hladem své jediné dítě.

A tak, aby snad už nikdy netrpělo nedostatkem ani dítě, ani manžel, peču mikulášské perníčky v trojnásobné dávce. Ať třeba prasknou.