Jak ozdobit stromeček

Dcerka už má prázdniny a už i manžel je dneska doma. Venku padá déšť se sněhem, škoda. Nemůžu své drahoušky poslat ven a už teď vím, že se budou nudit, a tak i škodit. A měla jsem pravdu, nejprve komentovali televizní pohádky, a pak si našli zábavu ještě veselejší, nenápadně mi vydloubávali mandle z čerstvě upečených vánoček. Teda vydloubávala dcerka, manžel nic, on ji pouze naváděl. A to mám odpoledne jít navštívit kamarádku Helču, každý rok se takhle scházíme, vyměníme si vzorky cukroví a chvilku si při grogu oddechneme.

Teď je mi jasné, že zlatíčkám musím najít práci. „Jdu tak na hodinku k Helče, co kdybyste zatím ustrojili stromeček?“ napadá mě skvělá myšlenka, jak ty dva zabavit. Manžel není z nápadu nadšený při pomyšlení, že by se měl pohnout z gauče. „Jé, teď? Já myslel, že to uděláme až večer, až se vrátíš,“ brblal. Ale dcerka byla myšlenkou nadšena. „A můžu si tam pověsit všechny ozdobičky, co jsme vyráběli ve škole?“ a už pro ně běžela. „Ale to víš, že jo,“ zaskřípala jsem zubama, ve škole prvňáci vyráběli řetězy z barevných papírů a moje dcerka byla velmi pilná. Řetězu vyrobila asi čtyři metry.

„Kde máme stojánek? Kde jsou ozdoby? Kde jsou svíčky a prskavky?“ snažil se mě vytočit manžel. Myslel si možná, že když uvidím, jak je neschopný, že ho úkolu zbavím a stromek ustrojím sama. Nenechala jsem se vyvést z míry. „Zkus skříň v předsíni, předsíň doufám najdeš,“ ponechala jsem domácnost svému osudu a vyrazila za Helčou. 

„Přines nám od tety Heleny nějaké cukroví, ona ho má nejlepší,“ volala za mnou dcerka, ale to už jsem dělala, že neslyším a prchala pryč.

Po příjemně strávené hodině povídáním s Helčou a výborném punči jsem se ve veselé náladě vracela domů. Byla jsem zvědavá, jak stromeček bude vypadat. Nedávno jsem totiž koupila nové červené, docela velké koule, tak jestli nebudou moc nápadné.

Doma byl nezvyklý šum, dcerka visela přes okraj své bedny na hračky a něco usilovně hledala, tak že jí koukaly jenom nožičky. „Mám, mám, tatínku, už jsem je našla,“ hulákala jako na lesy. „Výborně, Martinko, sem s nima,“ povzbuzoval ji manžel.

Vešla jsem do obýváku. Říká se o mně, že jsem ukecaná, no tak teď mi došla řeč. Monstrum, které jsem spatřila, nebylo možno nazvat vánočním stromečkem.

Drahouškové nejdřív navěsili všechny naše ozdoby, a pak ještě dvě vánoční kolekce cukroví. Martinka pak stromek omotala svým školním řetězem. Pořád se jim to však zdálo nějaké chudé. A tak začal být manžel kreativní, bohužel. Usmyslil si, že pozlatí ořechy. Našel však jen alobal, tak byly oříšky stříbrné. Dcerku napadlo, že by na stromku byly krásné i perníčky, co jsem pekla, a tak šli rabovat do kuchyně. Vůbec jim nevadilo, že perníčky nemají dírky na věšení na stromeček, manžel si pomohl nožem. Některé se mu sice zlomily, ale aby zahladili stopy, tak je drahoušci prostě snědli.

Dále je pak napadlo, že by mohli okrášlit stromeček ještě mými šperky, ale kupodivu žádné nenašli, jak by mohli, žádné nemám a moje bižuterie se jim zdála fádní a málo nápadná. Zato ve spodním šuplíku komody objevili tak nějak v prosinci nevyužité velikonoční kraslice a šup, už byly na stromečku. Nakonec se ještě rozhodli pro takovou třešinku na dortu, pardón, na stromečku. A to bylo to, co tak usilovně hledala Martinka v bedně na hračky - přece kytici papírových růží, které jí tatínek šikula vystřílel na podzimní pouti. Ty na stromečku rozhodně nemůžou chybět. Jsou sice už trochu pomuchlané, ale svoji úlohu třešinky zastanou.

Teď už jsem byla naprosto bez obav, že moje nové červené kouličky budou moc nápadné, nebyly pod nánosem  toho všeho vůbec vidět.

Musím zachránit, co se dá. Pod pohrůžkou, že spolknu klíč od skříně s dárky, jsem zakázala papírové růže a servala jsem z chudáčka stromečku i kraslice, které jsem na místě rozdupala, aby je dál nesváděly. Ostatní jsem jim nechala s tím, že už nebudou nic dál zdobit.

Uběhla řada let, dcera je už dospělá a posledních asi deset let zdobíme stromeček pouze v barvách zlaté a červené. Manžel nezdobí, jen nás z gauče pozoruje, ale občas pronese, že doběhne do komody pro kraslice.

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz