Bylo nebylo, stalo se jednoho mrazivého odpoledne

Stalo se to jednoho mrazivého,zimního odpoledne, pár dnů před Štědrým dnem. Venku pěkně mrzlo a malá Karolínka šla se svými kamarádkami zrovna ze školy. A protože pěkně mrzlo a holčičky nedávaly pozor na kluzkém ledě a dováděla, bavily se a poskakovaly, šťastné že za týden je Štědrý den, Karolínce podjela nožka a rozplácla se, jak dlouhá tak široká. Holčičky se začaly smát a ze začátku se smála i Karolínka, než zjistila, že keramická soška Santa Clause-dárek pro maminku k Vánocům, který vyráběla ve škole v keramickém kroužku, se rozbil.

Rozbila se mu hlava a rozdrobila se na několik malých kousků. Karolínka se rozplakala. Abych nezapomněla, Karolínka nebyla jen tak ledajaká holčička, její maminka byla paní Clausová a tatínek Santa Claus. Ovšem o tom neměla Karolínka sebemenší tušení. V tu chvílí se zvedl vítr a z nebe se začal sypat krásný stříbrný, třpytivý sníh. Karolínka přestala plakat, zvedla se ze země a v tu chvíli si všimla že kamarádky jsou pryč.

Začala na ně volat, myslela si, že se jí ze srandy schovaly, což si dělaly všechny navzájem často, ale po kamarádkách jako by se zem slehla. Ale to nebylo všechno, co Karolínku překvapilo, otočila se a chtěla zvednout ze země rozbitého Santa Clause, ale všimla, že je celý v pořádku a ještě měl na zádech velký pytel s dárky, ze kterého vykukoval plyšový méďa.

Nevěřícně ho uchopila a v tu chvíli se ocitla na Severním polu v oddělení hraček. Začala se rozhlížet po okolí a viděla spoustu zajimavých věcí jako je například: skřítek, co balil dárky do balících papírů; krásné vánoční soby s velkými zlatými saněmi za sebou; stroj, který vyráběl autíčka a v neposlední řadě také řadu úplně stejných Santa Clausů, co měli na zádech pytel, ze kterého vykukoval plyšový méďa. Byla z toho všeho hodně překvapená a vůbec to nechápala, líbilo se jí tam, ale chtěla se vrátit, stýskalo se jí po její mamince a tatínkovi, ale to ještě netušila, jaké překvapení ji čeká.
Najednou ji někdo pohladil po vlasech, lekla se a otočila se a za sebou uviděla svého tátu v Santa Clausovém obleku. Byla hodně překvapená, což nebylo poprvé v tomhle dni. Něvěřícně se na tátu dívala a zeptala, kde je a co to má na sobě. On jí odpověděl, že je na Severním polu a on je Santa Claus. Vyvalila oči, v hlavě si to všechno rozebírala. Už ji to pomalu docházelo, tak proto trávila Štědrý den vždycky u příbuzných a ne se svými rodiči, ti to rozváželi dárky dětem!! A ji nechali samotnou u tety!! Rozzlobila se a byla na tátu naštvaná, ale pak se udivila, kde je tedy maminka???

A najednou uslyšela za zády „tady jsem Karolínko“, otočila se a spatřila maminku v podobném oblečku jako tatínek,a korát neměla fousy jako tatínek. Maminka ji vzala do náruče a všechno ji vysvětlila. Najednou Karolínka zjistila, že je to výhodné mít za tátu Santu. Dostala totiž vždycky více dárků než ostatní a taky vždycky to, co si přála. A navíc ji tatínek slíbíl, že na Štědrý den, může roznášet dárky s ním. Což Karolínce udělalo velkou radost:.-)

Náramně si to užila a také se projela na těch krásných zlatách saních, které viděla za soby. Byla šťastná, že se stalo, to co se stalo a už teď se velice těšila na další Vánoce, kdy bude se Santou opět roznášet dárky dětem a pomáhat skřítkům, je balit do balících papírů.