Andělé mezi námi

Tento stav trval několik měsíců. Později i Hanka onemocněla a navíc se musela starat o vnuka. Navrhla staré paní, že pokud bude místo, vyřídí jí domov pro seniory. Stará paní se nejdříve urazila, plakala, křičela, ale pak pochopila, že jiná možnost není. V Domově pro seniory si paní zvykala dost těžko. Hned z počátku došlo k nepříjemné události, která ukázala pravou tvář jednoho ze zaměstnanců. Stará paní Klára neměla ponětí o cenách bytů a tak se vyjádřila před paní ošetřovatelkou, že by jí stačilo za byt 100 tisíc Kč. Ta si příště počkala na Hanku a vehementně se dožadovala koupi bytu staré paní. Prý jí tento byt paní slíbila. Hanka s právníkem prodali byt za 700 tisíc Kč a peníze byly uloženy na účet paní Kláry. Ošetřovatelka se na starou paní utrhovala a s Haničkou nepromluvila. Cítila se obelhaná a okradená. I ona moc dobře věděla, za kolik se  byty prodávají a vůbec by se neštítila starou paní obelhat. Dnes už v Domově nepracuje.

Hanička paní Kláru navštěvuje každý týden, chodívají spolu na procházky po parku, vyprávějí si příběhy. Podobných laskavých „duší“ si někdy ani nevšimneme, působí zcela běžným dojmem, jen jejich skutky se vymykají „normálu“.

Paní Zorka je už pokročilejšího věku. Je pořád ještě čiperka, jezdí s důchodci na výlety, sousedovi, který už nechodí ven, venčí pejska. Každoročně již od léta plete teplé ponožky seniorům do nedalekého Domova důchodců. Zcela zdarma, jen za kouzelné slovíčko „děkuji“. V prosinci pro změnu její byt voní kořením, hřebíčkem a skořicí. Peče totiž perníčky na besídku dětí ze školy svého pravnoučka Vojty. Každoročně s dostatečným náskokem hněte těsto, peče a zdobí voňavé andílky, Mikuláše, i zvířátka z lesa. Své výtvory pak zabalí do barevných taštiček, takže žádné dítko předem neví, co na něj čeká za překvapení. Děti jí na oplátku zazpívají koledy a řeknou básničky. Paní Zorka hned pookřeje, a i když ji už kdeco bolí a trápí, cítí se v té chvíli moc dobře. Vzpomene si na své dětství. Tenkrát byla bída a nedostatek, na stromečku jen jablíčka, ořechy a ozdoby z papíru... Ale lidé měli k sobě nějak blíž. Nebylo tolik závisti a zloby. I proto se celý život drží hesla: „Radost jiných je i mou radostí“.

Pan Michal je rovněž již v důchodu. děti neměl, manželka již dávno odešla na věčnost. I on rád chodívá do přírody, stará se o záhonky u bytovky, kde bydlí. Je vášnivým rybářem. Na okraji města je charitativní azylový dům pro bezdomovce. Již několik let přináší Michal do domu několik kaprů na štědrovečerní večeři. Zcela zdarma, jen z dobré vůle. On sám tráví tento večer se svým sousedem, který rovněž nikoho nemá. Pán je už málo pohyblivý, Michal mu nakoupí a připraví kapří řízky i salát. Oba pak vzpomínají na dávné časy, poslouchají koledy a popřejí si k svátkům i Novému roku.

Myslím si, že nebýt andělů mezi námi, byl by často náš život prázdný a smutný. Někdy se stačí lépe rozhlédnout a uvidíme někoho, kdo čeká na laskavé slovíčko, pohlazení nebo pomoc…    Není potřeba hodně peněz ani času, jen dobrou vůli a můžeme se jimi rovněž stát...

Bertice - čtenářka
ChytráŽena.cz