Rostlinné dekorace adventu a Vánoc

Jedinou naší původní rostlinnou dekorací bylo chvojí, opomeneme-li ovoce (pomeranče, jablka, ořechy). Zastrkávalo se za rámy obrazů, dveří a oken a stavělo do váz a džbánů. K jehličnatým větvím později přibyly, především díky vlivům okolních zemí, další stálozelené rostliny- buxus, zimostráz, cesmína a také cizopasná rostlina - jmelí.

JMELÍ

Legenda

Podle církve bylo jmelí velmi významnou rostlinou. Církevní vysvětlení praví, že jmelí byl původně strom, z něhož Josef pro svého Ježíška vyrobil loďku. Když byl Ježíš odsouzen a ukřižován, jeho kříž Římané vyrobili z toho samého stromu jako Josef loďku - po 33 letech. Strom ale po Kristově ukřižování na popravčím kříži hanbou seschl a proměnil se v malé keříky, přinášející lidem dobro. A proč právě takováto cizopasná rostlina je uctívána s takovou silou? Je prý živa z hostitelských stromů tak, jako my z Ježíšova těla.

Co je jmelí

Jmelí bílé - jeho latinský název Viscum album můžeme přeložit jako "bílé lepidlo". Existuje hodně botanických druhů jmelí, ale u nás roste jediné – už zmiňované jmelí bílé. Jedná se o stálezelenou poloparazitickou rostlinu z čeledi jmelovité. Keříky vytvářející v koruně hostitelského stromu kulovitou korunu až na metr velkou. Vodu a minerály získává od hostitele kořeny - výrůstky, zbytek potřebný pro svou existenci si vytváří fotosyntézou - proto je jen poloparazitem a hostiteli neškodí. Je to rostlina dvoudomá (samčí a samičí květy rostou na různých jedincích), její kožovité listy jsou kopinaté a celokrajné a kvete nevýraznými zelenými květ. Plody jsou špinavě bílé bobule plné semínek, které dozrávají právě v prosinci. Jsou potravou ptáků, kteří pak svým trusem semena z bobulí roznášejí dál. Semena zaklíčí na větvích, prorostou kůrou a spojí se se stromem.

Jmelí je dlouhověká rostlina, na cedrech např. najdeme i 400let staré keříky. Jmelí je prakticky nezničitelné, umírá až se svým stromem. Rozlišujeme jmelí listnáčové (na hrušních, jabloních, javorech) a jehličnanové (menší než listnáčové - především na borovicích).

V léčitelství se používají listy a tenké konce větviček na odvary pro snížení tlaku, zmírněni křečí a jako močopudný lék.

Jmelí jako dekorace i ochranný prostředek

Jmelí je odpradávna obestřeno tajemnem a legendami. Jmelí bylo důležité již v mytologii starogermánců a Keltů jako obřadní a léčivá rostlina. Keltové věřili, že větvičky jmelí uřezané na nový rok zlatým srpem a rukou druida, zaručí na celý rok štěstí. Zavěšené na krku ve váčcích pak ochraňovalo majitele před temnými silami, uřknutím a jedy. Pohané uctívali jmelí jako ochranný talisman a symbol svazku ženy a muže - přisuzovali lepivým semenům moc spojit a upevnit svazek muže a ženy. Rituály na tomto zvyku založené se udržují po Evropě dodnes.

Jmelí se do Evropy rozšířilo z Anglie na konci 19. století a brzy se ujalo jako nezbytná dekorace vánočních svátků. Nejprve ve Francii, později po celé Evropě. A s ním i anglický obyčej, že každému muži je dovoleno políbit beztrestně kteroukoliv ženu, jež stojí pod jmelím. Ta pak odtrhne z kytice jmelí jednu bílou kuličku. Poslední kulička se ponechá na větvích a tato kytička se uchová do příštích vánoc spolu s bobulkou - jako symbol udržení lásky a štěstí v domě. V Německu a Švýcarsku majitelé nevěstinců věšeli vedle červené lucerny jmelí jako příslib prodejné lásky. V Irsku zase jmelí pověšené nad vchodem bylo pozvánkou pocestným k jídlu. V Rakousku jmelí zavěšené nad štědrovečerním stolem mělo zaručit dobrou úrodu příštího roku.

Dnes není žádné domácnosti, kde by o vánočních svátcích jmelí chybělo. Zavěšuje se ke stropu buď zelené, nebo zlatě nastříkané. Takto prý krom krásné dekorace zajišťuje ochranu a štěstí v domě, ovšem musí být darované, jinak jeho kouzlo nefunguje.

VÁNOČNÍ KVĚTINY

Stejně jako je tomu u jmelí a dalších stálozelených rostlin, přichází k nám ze zemí mluvících germánským jazykem (Německo, Rakousko) další tradice - živé vánoční květiny. Především jde o brambořík, vánoční hvězdu s červenými listy (pryšec sličný), vánoční kaktus (kaktus rozkvétající právě v době zimního slunovratu) a růže z Jericha - oblíbená po staletí (když nemá dost vláhy, svine se do klubka, po zalití se zase zazelená a rozvine), které se říká také choulivka.

Většinu těchto květů můžeme koupit také umělých, což je velká výhoda a zjednodušení adventního zdobení.

Tradičními zvykoslovnými ozdobami jsou u nás především rozkvetlé barborky, nebo miska se zeleným obilím, které se vysévá na svatou Lucii.

GIRLANDY

Další z prvků adventní výzdoby jsou girlandy - spojené větvičky jehličnanů do různě dlouhých "řetězů". I ony jsou produktem germánských národů. Dnes se používají především umělé a tím skýtají i velké množství dekoračních námětů spolu se světelnými řetězy a ozdobami. Bývají různě dlouhé a široké a jsou z napodobenin různých jehličnanů.

Čtěte také:

JanaOssend – čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout